Jak byste nazvali člověka, který hodně mluví o hubnutí?

Odpověděl jsem se zpožděním. Cítil jsem povinnost poskytnout ti odpověď také „za štíhlé“, abys později při vlastním výběru životního stylu z odpovědí mohl volit jakož takož z „nestrannýho soud“. (;

Á propos, nemáš šajnu, PROČ tlustí ustavičně urážejí zdravé lidi?

Nevšiml jsem si, že by „tlustí“ někoho v tomto smyslu uráželi. Krom toho slučuješ dvě rozdílené věci štíhlost se zdravím. Tím zakládáš předpojatost do svých tvrzení. Opakem k tloušťce je totiž štíhlost, nikoli zdraví, opakem zdraví je nemoc, nikoli tloušťka.

Jsi zřejmě všímavý. Nic to však nemění na skotečnosti, že obezita je zlou nemocí. Obézní člověk se pak necítí zdráv, potažmo je nešťastný a projevuje se to nejčastěji tím, že je nevrlý, protivný a naváží se do zdravých. Jen souvislosti a z nich plynoucí skutečnosti, žádná předpojatost. Svět je easy, ale vnímáme jej složitý. Proč? Třeba v tomto příkladu CHCEME být tlustí. Promiň, obézní. Tak proto.

typičtější útoky jsou spíše ze strany enormně vychrtlých jedinců kteří mají lékaři doporučeno naopak nějaké to kilo nabrat s ohledem na podprůměrné BMI, kteří mají současně neutuchající potřebu řadit do skupiny chorobně obézních kohokoliv kdo se naopak pohybuje v mezích optimálního BMI. Toto je zvlášť na školách častý jev, dívky si tam nechávají každý nepatrný faldík pořádně vyžrat v nadávkách a útocích, což vede ke generaci vychrtlých TWIGGY bytostí, na které je smutné jen pohlédnout. To je typičtější scénář, než který popisuješ.

Chce to nějakou dobu pobýt v zemích, kde není přímo hlad, ale taky tam nemají doslova ROZEŽRANCE v kombinaci s fastfoody. Pak by se dalo polemizovat o tom, co je generace vychrtlých twiggy a co je už naprosto přirozeným vzhledem lidské bytosti. Jsem si téměř jist, co vidíme okolo sebe, se optimálnímu vzhledu zdaleka nepodobá. Prakticky jej už neznáme, ale to se opakuji. A otylí jsou zde v převaze, pasují se do ofenzívních postavení, ne naopak! To, že štíhlé dívky jsou někdy taky hloupé a neuváženě (často ve skopových letech) se snaží zneužít svého přirozeného vzhledu coby kamufláže vlastní hlouposti před intelektuálně vyspělejší, nicméně otylou spolužačkou, je zcela jiný problém a sem nepatří. Zde polemizuji o epidemii obezity a podceňování pozdějších následků jevu! Obezita je zvlášť podezřelá v době, kdy většina světové populace trpí ne přímo hladomorem, ale zoufalým nedostatkem potravin/jídla. Pak se o ní, bohužel, již nedá hovořit jinak, než jako o nenažranosti. Pokud NENAŽRANÍ (přestaňme k sakru popírat ten fakt, že drtivá většina obézních jsou „nenažraní“- stres, tisíce jiných smyšlených nezdravých důvodů pro chuť k jídlu, to je jedno, děkuji) nebudou kriticky slyšet o své nenažranosti, ani epidemie obezity se nezastaví. Twiggy jsou dobrým nástrojem k šíření povědomí o NEBEZPEČNÉ obezitě. Twiggy jako takové nejsou společensky nebezpečné vůbec, jelikož vlivem své hlouposti společensky nedosáhnou VŮBEC NIČEHO, byť se až do věku vlastní fyziologické sešlosti budou vozit jen v luxusních vozech, mít mobily za pár desítek tisíc a kupovat „značky“. S chytrejma „otylkama“ to bude trošku jinak: Místo aby na sobě tvrdě dřely někde v parku na čerstvém vzduchu, veškerou svou energii věnují s kusem žvance v ruce vlastnímu vzdělávání a komplex ze svého prostorového objemu si (pozor- tou snažší cestou!) vykompenzují společenským postavením. Takto obezita v podstatě nepozorovaně pronikne naprosto všude- najdeme ji v politice, na úřadech, různých sdruženích a spolcích, ve školství… Časem bude považována za naprosto běžný jev společnosti a bude mít velikou šanci na úspěch v ní. Skutečnosti o obezitě pak mohou být tabuizovány, vyjadřování i trestána. Důvod? Obézní se takto budou snažit prosadit, že jsou zdraví, čili normální. Ve zdravé, rozvíjející se společnosti si handicap nikdo nepřizná. Zvláště pak handicap, který, ač se to nezdá, může bránit společnosti v rozvoji. Homosexuálové, obézní, různé další menšiny se zásadně odlišným smýšlením… Ti všichni chtějí být zdravým jádrem dané společnosti. Nikdo se nechce cítit odlišován od většiny a tak ze svých zhoubných nedostatků děláme naopak přednosti. Ono už se to děje. A twiggy? Možná tři či o něco více podobných „zombie“ obletělo internet… And fat people? UTFG. Co je tedy typičtější scénář? Otylé holčiny se stydí, protože cítí, že jejich rozměr není zcela běžný a tak v konfrontaci s „twiggy“ jen „drží papulu“. Ale dodejme v tomto ohledu otylkám sebejistotu a UVIDÍME, co se stane potom! V boji twiggy vs. tloušťka bych použil příměr žralok vs. člověk. Žralok čas od času ukousne člověkovi kus těla. Člověk jich pro změnu zabije miliony. A čím je otylejší, tím častěji a rychleji je zabíjí. Různý soudy řeší, co je a není předpojatost. Mnohem jednodušší přístup k životu řeší otázka: Proč z jednoduchých věcí dělat složité? A teprve potom se zaměřit na detaily a položit si podružné otázky. Jsem tlustý? Baví mě být tlustý? Potřebuji být tlustý k životu? Fakt se s tím musím smířit a uznat se takto jako hodnotný? Nic jiného dělat nedokážu?