Indie – Bhagavadgíta … uměli byste to vysvětlit?

Mám v učebnici na literaturu ukázku se slok 56 – 72, ale nijak moc je nechápu. Sice to není domácí úkol, ale prý by bylo lepší, kdybychom nad tím popřemýšleli, jenže já si opravdu nevím rady. Pomohli byste mi?

Osoba, která v hmotném světě není ovlivněna dobrem či zlem, které ji může potkat, a nechválí ho ani jím neopovrhuje, setrvává neochvějně na úrovni dokonalého poznání.

Ten, kdo drží své smysly na uzdě, dokonale je ovládá a zaměřuje své vědomí na Mě, je člověk ustálené inteligence. (Zaměřuje své vědomí na koho? Co znamená ustálená inteligence?)

Z hněvu povstává naprostá iluze a z iluze zmatení paměti. Když je zmatena paměť, dojde ke ztrátě inteligence, a když je ztracena inteligence, padá živá bytost znovu do hmotné tůně. (Co je to hmotná tůně?)

To, co je pro všechny bytosti nocí, je časem bdění pro toho, kdo ovládá sám sebe. A to, co je pro všechny bytosti čas bdění, je pro toho, kdo zkoumá své nitro, naopak noc.

Klidu a míru může dosáhnout jen ten, koho neznepokojuje neustálý tok tužeb – již přicházejí stejně, jako se řeky vlévají do oceánů, který je tak věčně plněn, ale přesto zůstává vždy klidný – nikoliv ten, kdo chce tyto touhy ukojit.

Skutečného klidu dosáhne jedině ten, kdo odmítl všechny touhy po smyslovém požitku a žije bez tužeb, zřekl se jakéhokoliv pocitu vlastnictví a je prostý falešného ega.

Tak vypadá duchovní a božský život a ten, kdo ho dosáhl, není zmatený. Jestliže je člověk v takovém stavu i v hodině smrti, může vejít do království Boha.