Hledáte do úmoru něco, co jste někde ztratili a netušíte jak a kde?

je to dobrý argument proti tzv křečkování na horší časy s argumentem „ono se to jednou bude hodit“ … je totiž jisté, že až se to bude hodit, rozhodně už dávno nebudeme vědět, že to vůbec někde máme a až to jednou najdeme jenom nás naštve, že jsme to našli až teď a před týdnem to kupovali zbytečně. Jsou z toho jen zbytečné nervy a stresy. Když vím že v příštím týdnu danou věc nevyužiji, zjevně ji k životu nepotřebuji tolik, abych neměl poslat raději na bazar ať si to křečkování vychutná někdo jiný. Díky tomu vím, že prakticky nic nemám a v záplavě naskladněných věcí nic nehledám 🙂

A teď tu o křemílkovi … samozřejmě výše popsané je snový ideál, křečkuji o sto šest, všelijaké nářadí, šroubky, dráty, bužírky, základové desky, ať na to vymyslím jakýkoliv systém pořád je toho příliš mnoho a pořád se v tom blbě hledá 🙂

Upravil/a: anonym

Možná je to jen subjektivní pocit, ale zdá se mi, že poslední dobou čím dál častěji. :(
Minimálně jednou ročně „najdu“ své auto na městském odtahovém parkovišti – jednorázovka cca 1500 + parkovné asi 200/den. Máš radost? ;) :D :D

Moc se mi to nestává.

Ztratil jsem však odkaz na jednu skvělou počítačovou hru a zatím jsem ho nenašel.