Filozofická: Skočili byste někdy pro někoho do ohně?

Záleží na tom, zdali by byla šance ho zachránit. Já osobně bych to udělala, konkrétně pro člověka kterého miluji.

V potaz ale přichází, že za A proč by on nemohl ven, když já bych mohla za ním? Ale tak řekněme, že by byl třeba v bezvědomí.

Za B, je pěkné říct, že bych to udělala ale je otázka jestli bych na to měla koule v tom konkrétním momentě když by se to vážně stalo. Je možné, že totiž ne.

Upravil/a: banana-cider

Domnívám se, že by taková situace nastat mohla.

Člověk si může něco myslet, ale až ta situace nastane reálně, teprv se uvidí. Takže za mě – těžko říct.

Dost mi zůstal v paměti příběh mého kamaráda.Šel se svoji dvouletou dcerou a svým kamarádem na procházku po hrázi přehrady.Malá se zamotala a spadla do vody.A on dodnes nepochopil a neodpustil si, že zůstal stát neschopen čehokoli.Kamarád skočil a malou vytáhl.Takže, viz koule.Mluvme až po události samé.

Nejsem duševní sebemrskač, aby mě bavilo polemizovat nad hypotetickým utrpením bližních a nad svým hypotetickým obdivuhodným hrdinným zásahem skokem do ohně. Vás tyhle ubohé představy naplňuji? Která část vás na tom nejvíc baví, následný obdiv médií za váš odhodlaný zásah?

Pokud taková situace nastane, budu ji řešit. Do té doby se jí nehodlám ani v představách zabývat, protože své bližní mám rád a zaobírání se podobnými hypotézami a představami mne ničím neobohatí ani mne na takovou situaci nijak nepřipraví.