Filmy, Seriály a pláč

Tak já doufám, že to číslo za nickem je ročník narození a budu tykat.
Z odpovědí je vidět, že nechat se strhnout dějem a trochu si poplakat je normální a to v každém věku, vpodstatě není za co se stydět. Někdy ale na veřejnosti opravdu nemusí být příjemné dávat takhle najevo emoce. Když ucítíš, že to na tebe jde, zkus na chvíli myslet na něco jiného. Ovládat emoce se dá naučit. Možná je to v pubertě o něco horší vlivem hormonů, stejně jako třeba u ženy v těhotenství a po porodu /to je teprve jak protržená přehrada a za chvíli zase smích/
A ještě mě napadá, když se třeba rozbrečíš u nějakého filmu ve společnosti přátel, umíš se sama sobě v takové chvíli zasmát? Mně se například směje dcera a říká ať zase neřvu u toho filmu, musím se tomu nakonec taky smát.

A to pláčeš nad „kvalitou“ seriálů,a nebo dojetím? I když,ono je to vlastně jedno,protože se říká,že pláč uvolňuje stesky a vyplavuje z těla vše nezdravé.A slzu občas uroní,i ti „nejotrlejší“­.A podle mne je to tak v pořádku.

Asi to nepřejde, můj bratranec ve svých 65. letech prolévá slzy u Šeherezády.

Z toho si nic nedělejte myslím,že kdo má trochu srdíčko, prostě děj prožívá a tím to je . Slzy přinášejí úlevu , nebraňte se jim.

Já brečím taky u některých dojáků a řekla bych,že s přibývajícím věkem je to čím dál horší,dojme mě už skoro všechno a slzy tečou…

Taky řvu. Hlavně u těch,kde jsou děti a o nenaplněné lásce…

Pláč?Dokonce i u dětských filmů-Jak vytrhnout velrybě ..závěrečná scéna-vždycky!Seriály,tak to ne,nesleduji.Ale jinak jsem plačka slušná!

Já brečím u věcí, které se mě také týkají.