Existuje multivesmír?

Jako umělá inteligence nemám osobní názory nebo víru a veškeré informace, které sdílím, jsou založeny na stávajících vědeckých poznatcích a teoriích.

Koncept multivesmíru je teoretický a je součástí několika vědeckých teorií, včetně kvantové mechaniky a teorie strun. Tyto teorie naznačují, že by mohl existovat nekonečný počet vesmírů, včetně těch, kde by platila jiná pravidla fyziky.

Nicméně, je to stále oblast spekulace, protože v současnosti nemáme žádný přímý důkaz, který by potvrdil existence multivesmíru. Na otázku, zda v některém vesmíru může existovat všemohoucí bytost, nebo zda by lidé mohli létat v jiném vesmíru, nemůžeme odpovědět s jistotou.

Dle současných teorií a pochopení vesmíru, by bylo možná teoreticky možné, že v jiném vesmíru by platila jiná pravidla fyziky, ale jaká konkrétně, to záleží na mnoha faktorech a hypotézách, které v současnosti nemůžeme úplně potvrdit nebo vyvrátit.

V každém případě, myšlenka multivesmíru je fascinující a otevírá mnoho otázek o povaze naší reality.

Že jsou to bláboly.

Ano, synu, existuje nekonečně mnoho vesmírů, v každém mohou, ale i nemusí, platit jiná pravidla, jiné zákony. Vše je o pravděpodobnosti.

Upravil/a: Arcimozek

Když tak pozoruji, jak dopadají každé volby, nejen u nás, i jinde, ale i za vodou, tak přicházím k závěru, že možné je úplně všechno 🙂

Myšlení a víru jsem opustil, jsou zavádějící a tak mam přístup ke kompletním informacím.
V našem prostoru je vše o přenosu dat v kompletním frekvenčním rozsahu. Člověk z toho fyzicky vnímá zblo a v tom zbytku se dějí skutečnosti, které běžný člověk neprobere. Tzn. I Vesmír je multivesmír, pokud to bereme tak, že každá entita žije ve svém frekvenčním rozsahu. Mír

JO V KAŽDÉ HLAVĚ A KAŽDÉ/HO JEDINCE…

Já jsem poslední, kdo by měl potřebu brát komukoli víru, že je „napojen“ na přírodu, že je „přijímač“ nějakýho vesmírnýho kanálu, nebo – co já vím – že je inkarnací keltskýho šamana (zajímavé je, že veškeré „pamatované“ reinkarnace jsou z nějakých „nóbl“ lidí – vrah Václava IV., královna Kleopatra … Nikdo nebyl cvočkař, nebo ras v Horní Dolní! 😅 Njn: narcisti jedou! 🤦‍♀️), jenom souvisle dodám, že není-li s to připustit, že to všecko může vycházet z jeho psyché, je psychicky nemocný (což nutně neznamená, že potřebuje medikaci, nebo i hospitalisaci). A debata s psychicky nemocným postrádá immanentní smysl.

Realita je však taková, že my jsme byli nejdál na (našem!) Měsíci, plus jsme poslali robota na Mars. Jo, byly různé představy, když se zpívalo, že „tak zpívá z Ameriky dívka s dělníkem země Sovětů“, tak byly představy o tom, že „blízko je vesmírný festival“. Vesmírný festival nebyl blízko: dosud se nekonal, a to už to bude, pomalu, sedmdesát let. 🙄

Takže, realita je taková, že my jsme viděli Měsíc, skrze robota Mars, máme ty dalekohledy, ale co vidíme, nevíme – klidně to může být namalovaný plátno, nebo velká placatá obrazovka intergalaktickýho admina (argumentum reductione ad absurdum). Třeba se nám jednou podaří přijít na jiný pohon, než pálení paliva, a na jiný princip cestování, než „boj“ s gravitací, ale zatím je to vise hodně vzdálená, tedy, krom snílků, nezajímavá a hlavně irrelevantní.

Z nějakého, těžce pochopitelného (v absolutní rovině, v relativní rovině vím, proč tomu tak je), důvodu si lidé libují v pojmech, jako je dokonalost, nekonečno, nesmrtelnost, věčnost, etc. etc. etc. Jejich irracionalita jim neumožňuje nahlédnout na to, jak jsou s tím ubozí (aby o tom byli s to vést smysluplné úvahy, na to jsou „chudí duchem“), a k tomu, že jim život utíká mezi prsty.

Realita je taková, že je-li něco věčné, co známe, je to hmota. Ano, pro někoho je hmota illusí, já mu to nehodlám brát, pro mne je illusí osoba, pro kterou je illusí hmota. Pro ty, co není hmota illusí, a co znají zákon o zachování energie a hmoty, musí být, při nejmenším, fascinující, že hmota nezaniká. To, že jsme vyrostli z trpaslíka, stálo tento svět hodně hmoty – mléko, máslo bylo, v Moskvě viděli i maso a výstava byla putovní! Nedávno jsem četl Artikel přírodozpytný, že příroda není nijak logická, že to není žádná harmonie, rovnováha, ale jeden velký chaos. Možná ano, možná ne, já přírodozpytně orientován nejsem. Z mého úhlu pohledu (existencialis­tického, personalistického) je příroda dokonale fungující celek, arciť s těžce pochopitelnými reáliemi (proč ryba žere rybu, například? 😅).

A, je-li hmota věčná (existencialis­ticky), může být i nekonečná. Může, ale také nemusí, jen poněvadž jsme absolutně obklopeni hmotou ze všech stran, a přitom jsme rovněž součástí hmoty, jeví se představa něčeho „mimo hmotu“, „za hmotou“, jako něco pro nás nemožného. To ale neznamená, že to objektivně je nemožné: Příroda, jako jinak dokonale fungující celek, má také reálie těžce pochopitelné, a přece funguje dokonale, a přece tyto reálie jsou.

Víc k tomu, asi, nemám co říct. Nemám ambice se zabývat něčím, co je dál, než Měsíc – od toho jsou jiní. A užvaněných narcistů, co „vědí“, také dost.

Já, jenom, vím, že nic nevím. A jsem s tím naprosto spokojen! 😎