Avatar uživatele
Kepler

Dostali jste někdy na Mikuláše pytlík s uhlím nebo bramborovými slupkami?

Nebo jste se snad takové krutosti dopustili sami? Jaká byla reakce? U mně nejdřív slzičky, ale pak jsem si všiml, že Mikuláš pořádně neschoval ještě jeden pytlík. Tak jsem ten první zahodil a ten druhý jsem mu normálně čórnul. Někteří z rodinky si pravděpodobně učůrli…

Omlouvám se, obrázek se nezkopíroval správně, nelze opravit

Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? annas, dudu, EKSOT123 před 2179 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
annas

Vzpomínám si, že jsem se jako dítě bála čerta, schvovála jsem se za matčinu sukni. Kolik mně bylo roků, to už nevím.

Když Mikuláš i čert otevřeli košík, strach pomalu zmizel, jenže jsem byla zklamaná, když čert vyndal sáček a v něm brambory, začala jsem brečet. To tehdy s čertem domluvil bratr.

Mikuláš otevřel svůj košík a nadělil, ale už si nepamatuji, co to bylo – zřejmě jablka a nějajké sladkosti.

Byla jsem poslušné dítě, tehdy jsem darované brambory nechápala, až později pochopila, že jsou důležité pro život. Hlavně že mě tehdy čert s sebou neodnesl.

Upravil/a: annas

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Matthew

Ano, jako menší jsem kdysi já i bratr dostal pytlík s uhlím za to že jsme zlobili :) záhy jsme ale dostali druhý, kde už bylo nějaké nadělení :) pamatuji se, že jsme místo kilo čokolád a různě sladkých capin spíše dostávali čerstvé ovoce a strýc nebo teta nám k tomu přihodili nějakou kačku :)

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
dudu

Nás Mikuláš osobně nenavštěvoval, různé dobroty nakládal až po klekání do talířů, které jsme vždy s bráchou umístili za okno.
U babičky dárky také nadělovala Matička, ale už se nepamatuji který den. Dodnes mám na chalupě hrneček ve které mně tato dobrá žena, kromě ořechů a sušeného ovoce, darovala med vonící po okolních lukách.
Vzhledem k mojí tehdejší rachitické konstituci mě rodiče chovali jako v bavlnce a kamarádi přezdívali pernikáček. Zato dnes jsem mírný přescent.

Upravil/a: dudu

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
EKSOT123

Moje první vzpomínka na čerty – měl jsem z nich hrozný strach! A to jsem se s našima díval jen z okna. Ale nějaký čert přeskočil plot u zahrádky a hrr až k oknu. Strašny!!!
Na nadílku si moc nepamatuju, bývalo to vše dohromady- dobroty i uhlí. Ti čerti s Mikulášem to byli starší děcka ze vsi a balili to universál pro celou ves stejně. Později jsme zjistili, že se převlékají v kravíně,tak jsme se tam předem schovali a čekali,mrzli asi hodinu. Ale vyplatilo se. Věděli jsme kdo je kdo a mohli je pak zlobit.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
RyuzakiKate

No, u nás se to myslím moc nevedlo. Spíš Barbora s bramborou v punčoše :) Myslím, že na Mikuláše jsem dycky přišla domů z kroužku a prý „Mikuláš pro mě něco nechal na stole“. Uhlí tam snad nikdy nebylo, protože je z toho spousta špíny.

Mikuláše jsme si užili spíš ve škole. A v jídelně taštička s perníkem, pomerančem a banánem. Perník jsem nikdy ráda neměla.

Jako malá jsem prý prohlásila, že ať k nám čerti ani nepáchnou, protože by nám zaprasili naši novou kuchyň.
A když se mamka ptala táty, jestli teda objednal ty čerty nebo co a snažili se nějak improvizovat, já byla v podkrovíčku, kde jsem měla postel a takovou mříž v podlaze. Slyšela jsem bouchání na dveře a strašně hlasitej zvon a že přišli čerti, tak jsem začala křičet, ať jdou pryč a táta prohlásil „tak běžte pryč, Kačenka vás tady nechce.“ a zase zazvonil zvon a dveře se zavřely. A to bylo celý :))

Upravil/a: RyuzakiKate

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek