Pred nedavnem jsem mel jet vlakem, jenze se stalo to, ze vypadly z provozu trajectory na nadrazi, a proto jsem se sel zeptat pokurujiciho pana, jestli nevi, kam jede tento vlak, a on me zvysenym hlasem rekl, ze jede do prd**e, tim me prece v podstate urazil na cti, nebo se jedna pouze o hrubou neslusnost? Kdyby normalne rekl, ze nevi, ale takhle? A co byste delali vy, kdyby vam nekdo takhle odsekl?
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 0 před 2405 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Odpoveď byla označena jako užitečná
Nemyslím, že by to byla urážka. Tato sprostota neoznačovala nic, co by se týkalo vaší osoby. Tedy byla to maximálně hrubá neslušnost.
Na kterou by se dalo s úsměvem odpovědět neco ve smyslu: „Tak byste si měl pospíšit, aby vám to neujelo.“
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?jirka F Nahlásit |
Jak píše Edison. Ale poslal bych ho kouřit právě na ono místo, protože v celém prostoru nádraží je to zakázáno.
3Kdo udělil odpovědi palec? jirka F, Rokio, independent
před 2405 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Nedopustil. Možná z tvý strany stačilo projevit trocha empatie a sdílet s ním ty jeho pocity. Možná by mezi vámi vzniklo i přátelství, nebo i pouto. ;)
1Kdo udělil odpovědi palec? independent
před 2405 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
ad Zjentek… Jsem si vzpomněl na scénku z knihy:
Ksakru! Otočil jsem se. Přitom jsem se srazil s tlustým malým
mužem.
„No, no,“ řekl jsem vztekle.
„Nemáte voči, co? Šašku jeden počmáranej!“ zařval tlusťoch.
Podíval jsem se na něho.
„Asi jsme ještě neviděli lidi, co?“ štěkal dál.
Přišel mi právě vhod. „Lidi jo,“ řekl jsem, „ale ne chodící pivní
sudy.“
Tlusťoch se ani na vteřinu nezarazil. Nadul se. „Víte co?“ vyprskl.
„Jděte
do zoo. Zasnění klokani nemají na ulici co dělat.“
Poznal jsem, že mám před sebou prvotřídního chrliče nadávek vysoké
úrovně. Přese všechnu sklíčenost bylo nutno uhájit čest.
„Pokračuj v jízdě, ty slabomyslný potrate!“ řekl jsem žehnaje mu
rukou.
Nedbal mé výzvy. „Dej si vybetonovat mozek, ty svraštělý paviáne!“
řval.
Opáčil jsem mu dekadentnim platfusákem. On mně opelichaným
papouškem, já zas jemu nezaměstnaným funebrákem. Nato mě nazval, už s
respektem, vykotlanou telecí hlavou; já jeho, abych to už skončil,
putujícím
hřbitovem bifteků. Rozzářil se. „Hřbitov bifteků – to je dobré,“
řekl.
To jsem ještě neznal. Přejímám do repertoáru. Prima!“ Zamával
kloboukem
a rozešli jsme se plni vzájemné úcty.
E.M.Remarque, Tři kamarádi
Byli už tehdy korektoři nedbalí, nebo ten konkrétní nevěděl, že se rozvitý přechodník odděluje čárkou?
Kopíroval jsem z nějaký zdigitalizovaný verze. Všimnul jsem si že tam chybí někde i uvozovka tak těch zapomenutejch drobností tam může být víc a nemusí to být chyba originálního vydání
Řekla bych, že Tě chtěl „vytočit“. Na jeho nevhodnou vulgaritu bych odpověděla: „Tak šťastnou cestu“! 🙂
mimochodem… asi se mu to vytočení aspoň z části podařilo… 😁 Faktem je, že někdy mám taky cukání takto odpovědět, ale ne z důvodu, že bych chtěl někoho vytočit, ale prostě mi to přijde NĚKDY jako dobrý vtípek (a asi bych se u toho i smál).