Dokáží se běžně lidé v dnešní době radovat?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Určitě, např. my sklerotici. Máme vše na co si vzpomeneme!

Ono to tak trochu souvisí i s přibývajícím věkem. Jak už zde bylo správně řečeno, hraje roli i pracovní vytížení a to, že svítí slunce se bere jako samozřejmost. Já když se probudím, tak si říkám „díky za každé nové ráno“ a když mě náhodou nic nebolí, tak mám podezření, že jsem už po smrti. 🙂

Tak taková je nás snad většina a ta menšina na to přijde později.

Upravil/a: yuko

Dokáží.
Stačí zjistit, že radost přináší každá maličkost…

Člověk se raduje, když je všechno OK. Současná pracovní vytíženost je vyšší než dříve, možnosti podnikání, kultura, cestování nebo internet člověka zaneprázdňuje tak, že si ani neuvědomují, že je příroda a život krásná věc. To, že se životní podmínky lepší, si už ani neuvědomuje a bere to jako samozřejmost.

Ano, aj maličkosti dokážu vyčariť úsmev na tvári…
Mám radosť, že som ráno otvorila oči, mám radosť z pohybu, mám radosť z prirodzeného kolobehu prírody, mám radosť zo života…mám radosť, že človek nestráca radosť…
Všimla som si jednu zaujímavosť, čím je človek z pohľadu dnešného precivilizovaného človeka na nižšej „úrovni civilizácie“ (tj napríklad v rozvojových zemiach) tým je jeho úsmev širší a prirodzenejší. Akoby boli bližšie k zdroju radosti…

Jistě ;-D
Znám mnoho takových lidí. Všichni, kteří si „hrábli na dno“ se radují z každého nového rána a prkotiny neřeší ;).. Posledních 7 let mám aa pozkávám koem sebe samé takové dobré lidičky.Mladé i ty zkušenější 😁.
I ten soused na patře už přestal skuhrat a žehrat (alespoň v mé přítomnosti) ;).
Zbyteční lidé a nespokojení morousové mne tak nějak míjejí

Proč ne? Proč „v dnešní době“? Řekl bych, že se máme celkem dobře – jak z hlediska historie, tak srovnání s ostatními státy.

Co by ne? Znám jich víc.
Asi se pohybuješ v té nesprávné skupině lidí, když se na to ptáš.

Určitě. Jen někteří už zapoměli jak se to dělá.

Jak kdy a jak kteří. Optimisté určitě často a kdykoli, pesimisté málokdy.

Samozřejmě, že dokáží. Ale jako upřímně ti lidé nahlas radující se že slunce svítí a květiny kvetou se většinou rekrutují z řad členů nějaké sekty, uživatelů drog, alkoholiků… Ono totiž když se z něčeho moc raduješ tak o to často příjdeš, proto je možná lepší brát nějaké super věci jako samozřejmosti a řešit až jejich případnou ztrátu. Brát jako samozřejmost nemyslím nevážit si jich.

To se stává právě až to ztratí nebo to na nějakou dobu opustí

Raduji se, když se mně něco podaří vlastníma rukama vytvořit a nepředstavitelně se uklidním, když se pohybuji v přírodě, nejraději, když je tam co nejméně taky turistů. Společnost se stále více rozděluje na ty chudé a bohaté. Až se nůžky rozevřou úplně po většině z nás zde ani pes neštěkne. Z toho se radovat nelze!

Jo, určitě…
Jen škarohlídi a specificky psychicky postižení (třeba závistivci) to neumí…
😉
Že mám někoho, koho mám rád a kdo má rád mně, že prší, že – prší-li, kvítka moc nekvetou a ptáci neřvou…
😉
Samá pozitiva…
😉

Na to není čas,při 25 dny volna ročně pro naše otrokáře …

Ano, z toho ze všeho. Nejlépe když je teplo a sedím v podvečer na zahrádce a nad hlavou mi úžasně zpívá kosák.

Nejvíce se člověk může radovat, když má kolem sebe milující rodinu, která je oporou ve všech situacích.