Denně potkávám pána s paní,kterým je už přes osmdesát let a drží se spolu za ruce.Jsou šťastni.Někdy ovšem ostřejší výměna názorů patří k životu.;-)

Ano. Já už manželku 49 let a myslím a doufám, že i ona mne. Hlavní je tolerance a uznávání osobnosti partnera a hlavně moto „nedělej druhému nic takového, co by jsi nechtěl(a) aby on dělal(a) Tobě“.
Což platí vlastně nejen pro manželství a partnerství, ale všeobecně.
To ale neznamená, že jsme se nikdy nepohádali. Ale nešlo nikdy o to, aby jeden druhého „vlastnil“, nebo aby jeden „vyhrál“. Vždy se nakonec vše „vytříbilo“.
A občas dát (ne ujišťovat) partnerovi najevo, že jej máte rádi, je rovněž potřeba.
I když, jak se říká, „nic se nemá přehánět“.:-)

Upřímně, takové ty dlouholeté až doživotní páry velmi obdivuju. Občas to zaskřípe asi všude, o tom život je. Ale k tomu, aby to nevyústilo v totální roztržku, je taky třeba notná dávka tolerance a respektu vůči tomu druhému. A to se už bohužel stává velmi vzácným „zbožím“.

Brát někoho tak jaký je může být ošidné, např.občasné násilnické sklony apod.
Platí, že oba musí být tzv.stejně harmonicky naladěni i když povahu mají odlišnou.
Každý přece ví, že v civilizované společnosti vlastnit někoho je nemožné či zločinné. Mnozí se ale tak chovají(když jim to prochází).

Hádání není vždy špatné, kór v partnerské vztahu. Pokud mě někdo nas…, tak obvykle tu osobu ignoruji a vyhýbám se ji. Pokud se s ní ale hádám, tak do toho vkládám nervy a energii a tu si zaslouží jen někdo, na kom mi záleží. Nikdy se nehádám s někým, kdo je mi u …

Vepište odpověď…No, tak jak říkaj v tem rozhlase, ne, tak tam povídali, že moment t kurva spadla mě dolů ta tužka. No tak jsem to přepl. Ale já povídám, jo, jako já povídám, to jsem viděl na vlastní oči. Byuo to v neděu jo na zastavce jak tam zastavujou ty busy autobusy a oni ti lidi pak n|kam asi jedou že. No a k té zastávce přicházel pár, já nevím kolik jich mohlo být, snad 2 a půl mínus 0, 5. Zkrátka a dobrže, tam přicházel pár. Já jsem tedy žádný pár neviděl, to musí vidět každej že. No. No a tak tam šli a objímali se, drželi za ruku, my nó když jsme to s mojí viděli, taky jsme se chytli za ruku a ta moje mě říká, vidíš můj prdínku jak vypadá láska? A já jsem ji odpověděl, takové dlouhodobé manželství prcinko funguje proto, že žena chodila na směny do JZD a ten borec celý roky musel jezdit na trať a vstávat ve 3 hodiny ráno. Tudíž neměli čas na život a nehádali se spolem.