Dokážete říct, jakou byste si sami dali známku v rozpětí 1 až 5 za svůj celoživotní výkon či své sebehodnocení?

… no pětku, hrozně rád bych si to vše zopakoval …

Sebahodnotenie nie je objektívne, je ovplyvnené hodnotiteľom.

Toto je přesně ten případ, kdy by známkováním nemělo být nahrazováno slovní hodnocení. Protože hodnotit tak mnoharozměrnou záležitost na lineární stupnici je prostě nutně devalvující. Už jenom rozlišit „životem rozdané karty“ od vlastní zásluhy je leckdy nereálné.

Taky za 5, abych si vše zopakoval. Otázkou je, zda bych se rozhodoval stejně nebo jinak? Stačí jeden krok a vše se mění.

No jasně, za pět a propadnout zpět do dětství.

Ale jinak, asi za 2, pořád je co zlepšovat.

Já patřím do té skupiny, která se neumí a nechce hodnotit.

Dal bych si trojku. Jsem takový průměr.

Na základce jsem měl samé jedničky, nebo alespoň vyznamenání, na střední jsem měl trojky a mám i nějakou praxi v profesi kategorii C (práce, na které je potřeba výuční list).

Rovněž se mi podařilo nahromadit určitý finanční majetek a teď vykonávám povolání drobného investora, prodejce moderního umění a blogera.