Dokážete někdy říci “nevím”, i když se tím shodíte?

Já to jako problém neberu. Podle okolností odpovím „nevím, ale zjistím to“, případně „pánbůh ví“, nebo "kdo chce všechno vědět, musí tři dni v ř…i sedět. Nevím, tehdy jsem ve škole chyběl 😊.

Proč bych se měl shodit, když na otázku nevíte: ve které nadmořské výšce se v Kuala Lumpur nachází letiště a já odpovím nevím?
Co nedokáži vyslovit je slovo: to nejde!

Ano. Z pozice učitele je mi to sice žinantní, ale přece si nebudu vymýšlet. Dodnes si pamatuju, jak se jedna (dospělá) studentka radovala: „Dostala jsem ho na tohle, tohle a tohle…“ (tzn. tři specifická slovíčka, u nichž jsem neznal anglický ekvivalent). Tak ať si to užije…

Nikdy jsem s tím neměl problém.

Ano, jen blbec ví vše.

Nevím.

Neviem, nevím,… Viem, že neviem.
Dokázať povedať, priznať si nevedomosť pred inými nemusí byť prehra a už vôbec nie ťažká, ani hanba, ak sa túto nevedomosť snažíte napraviť…

Ale ak však zotrvávate vo svojej nevedomosti zámerne, z ješitnosti, z túžby po moci, po majetku, potom priznanie sa k nevedomosti je také, že „se tím shodíte“ a pre vás to „musí být strašná prohra“ ako píšete vo svojej otázke.

Priznať si neznalosť, pochybnosť a snažiť sa tento problém napraviť je dôležité pre každého človeka, bez ohľadu na jeho/jej politické, ekonomické, filozofické a iné názory, znalosti a schopnosti.

Ano, není to dokonce nutně uznání prohry zvlášť v dnešní době, kdy si člověk usmyslí, že je majitelem univerzální pravdy – generace sněhových vloček.

Nemám s tím problém. Někdy se, z bezpečnostních důvodů, radši tvářím, že nevím, i když vím.