Malé dítě je od batolete jako čekající prázdná nádoba. A rodiče
dávají: lásku, dotyky, teplo, péči atd. Jak mladý člověk roste, jeho
vnitřní nádoba se postupně plní. Až do dospělosti. Potom je jeho nádoba
přeplněná, vzniká přetlak, který nemusí být příjemný.
Tento přetlak se dá uvolnit jen rozdáváním. Hodně lidí, hlavně ti
nejšťastnější, to pochopí.
A tak věnují svoji energii něčemu, či někomu jinému. Starají se
o rodiče, manžela, či manželku, o děti, či vnoučata. Učí, chrání
přírodu, něco organizují. Ve velkém, či malém zútulňují svět.
Stává se ale, že někdo dospěje jen fyzicky. Ve své duši zamrzne a
zůstane malým dítětem.
Takový člověk se snaží jen brát. Saje energii ze svého okolí,
vymýšlí, jak by mohl vydělat, vymýšlí, jak získat moc. Také vymýšlí,
jak dosáhnout toho, aby mu na jeho intriky, machinace, nepřišli.
Stále nasává a přitom je nespokojen. Vzrůstá v něm přetlak, je plný
napětí, cítí se jako kráva, kterou zapomněli podojit. a neví, jak z toho
ven. Nepochopil totiž jednoduchý, univerzální zákon: dospělý člověk se
k štěstí a spokojenosti dostane jen rozdáváním.
Dobré je všimnout si např. politiky. Je na nich často vidět, že jsou ve
stresu, potí se, snaží se udělat dojem na voliče, jsou trapní. Jsou
bohatí, mocní, nebezpeční? Pravděpodobně ano. Ale není jim co závidět.
Mají čisté svědomí? Spí spokojeně? Vnímají krásu, jsou šťastní? Moc
asi nebudou. Obyčejní lidé, kteří pochopili, že být dospělým rovná se
dávat jsou nepoměrně šťastnější.
Zdroj: Denník N, článek J. Markoše, 16.11.2023
Zapomněl jsem uvést název článku: „Vládnou nám děti“.
Zajímavá 0 před 341 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Podľa výňatku z uvedeného článku v Denníku N, zvrátený
autor vo svojej tendenčnej viazaničke vybraných pojmoch
zavádza. Zjavne vôbec nechápe život, prekrúca samotný zmysel
života, alebo tak robí zámerne a tendenčne?! Podľa skladby tém v článku
potichu prechádza od témy dieťaťa na tému voliča tej správnej strany.
Ale není jim (autorovi a objednávateľovi článku) co závidět. Mají
čisté svědomí? Spí spokojeně?
K otázke
Nie je pravda, že Dítě od svého okolí jen bere , dieťa
svojmu okoliu aj dáva, nielen prijíma.
Každý z nás (bez ohľadu na vek, pohlavie, rasu a živočíšny
druh) dáva aj berie. Dospelý sa v mnohom učí práve od detí
Upravil/a: led
0 Nominace Nahlásit |
Podle mě jen novorozenec od svého okolí jen bere a rodiče jen dávají. Po celé dětství a dospívání by se měl pořád a plynule podíl braní snižovat a děti by měly začít také oplácet a dávat zpět svým rodičům (lásku, pomoc, zapojení do rodinných činností). V okamžiku dospělosti by měl být bilace vyrovnaná: beru i dostávám stejně.
2Kdo udělil odpovědi palec? paul1, cappuccino
před 341 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Jak jsou děti vychované, tak se chovají. Jak to rodina zařídí, tak to má. Politiky neřeším , ti žijí často mimo realitu.
0 Nominace Nahlásit |
S větou: „Dítě od svého okolí jen bere.“, nemohu souhlasit.
Protože, pokud člověk „dospěje“ a „Ve své duši NEzamrzne a
NEzůstane malým dítětem.“ Ví, že to dítě ho dále učí, obohacuje a
DÁVÁ. Dává víc, než si rodiče mnohdy zaslouží.
„dospělí dávají“...... ANO, ale DŮLEŽITÉ J, CO!
Není tak snadné „odsoudit/odepsat“ nenasytného člověka, pro
„zamrzlou duši“.
Tu duši v něm velmi často udusají, stejně jako sebevědomí, PRÁVĚ
„DÁVAJÍCÍ“ RODIČE.
Rodiče, kteří často v dobRé víře, s dobrým úmyslem dítě usurpují,
diktují, vyžadují, nařizují z titulu síly, autority (autoritativně).
Dusí své dítě „láskou“, svými mantinely (nemusí být vždy OK pro
dítě). Takové děti, právě ve funkční rodině, nejčastěji trpí
alergiemi, astmatem, kožními projevy (ekzém).
TEDY „TVRZENÍ“ AUTORA ČLÁNKU, JE z mého pohledu, KRÁTKOZRAKÉ. Sdělil
svůj subjektivní názor.
Takové „dospělé děti“, stéle nasávají, berou, hlava nehlava, ber, kde
ber. Bez skrupulí, bez uzardění. Jsou podobnými „diktátory“, jako byli
jejich rodiče.
NEBO........
Ve snaze vyhovět, zalíbit se, potěšit, SE ROZDAJÍ, až k sebezničení. To
jsou ti obětaví dříči v zaměstnání, kteří chtějí být dokonalí,
platní, touží po pochvale. Neumí říci NE. Stávají se tzv. „dobrým
volem“, kterému snadno vedoucí, kolegové, NALOŽÍ, NA JEHO BEDRA, VELKÉ
BŘEMENOI. Snadno ho využívají. Po dobrotu, ochotu, snahu vyhovět,
pomáhat.
Často je takový člen, v nové/své rodině obětavcem, služkou,
ohleduplným a starostlivým (i podváděným) „blbem“.
Kdo DÁVÁ (dobře a v dobrém), dostává zpět. Je obdarován, aniž by
očekával „oplatky“ nebo vděk.
Člověk není na světě proto, aby se rozdal/obětoval.
Je zde proto, aby uspokojil své potřeby, touhy, přání, TAK, aby nikomu
neubližoval. Nikoho nezneužíval, sobecky , „neznásilňoval“ vůli
druhých. Nediktoval, s pozice síly a autoruty s nikým nemanipuloval.
Takže, ve finále, za mnoho (za vše), mohou rodiče, výchova, vzory.
Citově neuspokojené/ochuzené dítě, JE ČASTO BEZOHLEDNÝ FYZICKY
DOSPĚLÝ ČLOVĚK.
Tolik. můj názor, na dané téma 😉
Podpořený i životními zkušenostmi.
Kdo „dospěje“, ten je schopen, objevit své „deficity“ (chyb svých
všech vychovatelů). Najde cestu a je schopen, v dospělém věku, SVÉ
DEFICITY ZACELIT. Někdy také s pomocí jiných osob, případně s pomocí
odborníků.
0 Nominace Nahlásit |
Článek „Vládnou nám děti“ od J. Markoše nám nabízí originální pohled na otázku, jak se mění naše potřeby a chování během životního cyklu.
Vytváří obraz dítěte jako prázdné nádoby, která se postupně plní tím, co jí dávají nejbližší lidé – lásku, péči, pochopení a další důležité životní hodnoty. Tato nádoba se přetéká v dospělosti a rozhodující je, jak s touhle „plnou nádobou“ naložíme.
Autor tvrdí, že opravdová dospělost neznamená jen přijímat, ale také umět rozdávat. Pochopit, že rovnováha mezi braním a dáváním je klíčem k pocitu spokojenosti a naplnění.
Označuje ty, kteří stále jen berou, vydřívají energii ze svého okolí a touží po moci, za neplnoleté, protože dospěli jen fyzicky, ale duševně zůstali na úrovni malého dítěte.
Tento názor poté aplikuje na politickou sféru, kde některé politiky popisuje jako stresované a nešťastné, i když jsou bohatí a mocní. Argumentuje, že pokud se neumí začít dělit o svou „plnost“, nemohou dosáhnout skutečného štěstí a spokojenosti.
Tento názor může být pro některé kontroverzní, neboť dochází k zobecňování a jednoduchým vysvětlením složitých psychologických a sociálních procesů. Ale jeho hlavní odkaz – nalézt rovnováhu mezi braním a dáváním – může být přínosný pro mnoho lidí, ať už v osobním nebo profesním životě.
0
před 341 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Článek z roku 2009
Vládnou nám bezcitné děti
„Je zvláštní, že ti, kteří k Americe cítí láskyplný vztah a
pociťují touhu ji chránit, si jsou zároveň nejvíce vědomi její
zranitelnosti a obávají se, že jí může někdo ublížit. Nevidí ji jako
všemocnou, nenapadnutelnou a nezranitelnou. Milující mají smysl pro hranice
možností.“
https://www.cdk.cz/vladnou-nam-bezcitne-deti
4.03.22 14:15 r.m. (193678)
vládnou nám děti normalizačních komoušů tak se nedivte
Měli přednostní přístup ke vzdělání, talentovaní z normálních rodin
se nechytali. Proto máme tak zaostalé (j)elity. Z domova odpozorovali jak
lhát a podvádět, upřednostnit vlastní kastrol spoluprací s okupanty.
Hnus. proto jsou tak vypjatě antiputinovští.
Ukrajinci neutíkají z Ukrajiny, ale před Ukrajinou. Mají dost bídy
v rozpadlém oligarchickém státě. Ti je pěkně ždímají. Igor Kolomojský
je pověstnej, ten financoval kampaň Zelenskému, svému kmenovému
souručenci. Jak prosté.
https://nazory.kurzy.cz/nazory/A-P-T-47930-PR-1556827/
Nesouhlasim tak uplne! Deti nejen berou, ale i davaji. Obohacuji nas zivot,
ukazuji nam veci, kterych jsme si davno prestali vsimat. Kdo te upozorni na
lezouciho mravence, motylka, letici letadlo a jine veci? Prave male deti nas
nuti, abychom se zastavili a ve svem spechu zvolnili! A kdyz jsou pak vetsi,
snazi se nam ukazat lasku – maluji pro nas obrazky, vyrabeji ruzne veci.
Takze bych rekla, ze se to postupem casu vyrovnava.
A jak pise Pepa25: kdyz diteti dame vse potrebne, ono nam to v dospelosti
vrati!
A jak to mame prave my, uvidime treba o Vanocich!!
annas | 5913 | |
Drap | 4621 | |
led | 3002 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2240 | |
zjentek | 1650 | |
ivzez | 1445 | |
quentos | 1420 | |
aliendrone | 1413 | |
elkon | 1315 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |