Dědíme po rodičích povahu?

Neptáš se na to už tak po desáté? Kurde. :P
Na povahu, ale taky osobnost, charakter a několikrát na temperament a hlavně introverzi.

Už jsem Xkrát odpovídal, takže: Ano, je to dost možné – nejen po rodičích, ale i jiných předcích – nevíme, jak velký vliv to má, ale bude mnohem menší než výchova/návyky, vlivy – nedá se ani přesně vymezit, co je zděděné geneticky a co je osvojené, jako naučené během dětství a dospívání. …

Zásadní vliv však není v genech/DNA. A to je podstatné.

Upravil/a: Disraeli

S největší pravděpodobností, se nějaký základ po rodičích
zdědí.
Může za povahu výchova, nebo geny?
„Nikdo přesně neví, co má na povahu dětí určující vliv.
Většina odborníků se přiklání k názoru, že dědičnost nás ovlivňuje minimálně z 55 %. Rodinná výchova nás ovlivňuje asi ze 30 % a zbytek je působení okolí a společnosti. Genetické možnosti člověka se ale rozvíjejí podle prostředí, ve kterém vyrůstá“
https://styl.in­story.cz/967-muze-za-povahu-vychova-nebo-geny.html
Geny cersus výchova
„Každé dítě je totiž z genetického pohledu obrazem svých rodičů. A to obou stejně. Polovinu genů dědí potomek od matky a polovinu od otce, takže za vlastnosti, chování, temperament, inteligenci dítěte jsou po genetické stránce oba rodiče odpovědni naprosto stejně.“
https://www.ma­maaja.cz/bato­le/geny-versus-vychova/
Povaha a chování dítěte závisí na velkém množství faktorů. Struktura osobnosti se vyvíjí na základě vrozených dispozic, avšak významnou roli má také působení sociálního prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Z toho vyplývá, že je možné předpokládat, že dítě bude mít podobné rysy osobnosti jako jeho rodiče a jeho chování bude značně ovlivněno jejich působením.
https://kutno­horsky.denik.cz/zpra­vy_region/kh-psycholozka20111112­.html

Savier, z podstaty věci je otázka nesmyslná: nemůžeš po nikom „dědit“ povahu, protože povaha se utváří, nekoupíš ji na krámě. Jinak se povaha zove také charakter.

Dědíš disposice. Jak přesně nevíme, ale víme, že geny jsou sviňa: ano, je dosti pravděpodobné, že genetické disposice zdědíš po rodičích. Ale jsou i migrující geny. A otec je vždy nejistý (pokud, teda, nemáš DNA testy).

Obecně má větší vliv, než nějaká genetická predesposice, výchova, prostředí, kolektiv, atp. Ty se proti tomu všemu můžeš vymezit, nebo to můžeš, naopak, nekriticky přijmout, a nebo zvolíš nonkonformní cestu a vybereš si z toho, co považuješ za vhodné, správné, užitečné, atp. Proti něčemu se vymezíš, ten zbytek, třeba, tolleruješ.

Většina lidí má stádovou mentalitu, takže (prakticky) nekriticky přijímají, nebo se (absolutně) vymezují. Proto jsou, například, rodiče rigidní katholíci, dcera „štětka za dvojnásobnou sazbu“, co se (jim schválně!) vyspí téměř s každým, na všecko „duchovní“ sere zvysoka, atp. Nebo jsou rodiče orthodoxní bolševici a syn v semináři. A nebo jsou rodiče maloměšťáci a syn „bílá síla“. Opravdu jen malá část se na to umí podívat z nadhledu, pochopit, nesoudit, přijmout, odpustit, vybrat si, jít dál.

Proto to pak, laicky, vypadá, že se povaha dědí. Ale ona se nedědí, ona se utváří! 😃