Dědičnost kníru (otázka vyhrazena pouze pro knírače a jiné vousáče)

Nejsem sice knírač, ale nedávno jsem narazila na článek Kam zmizely kníry? Vyhledala jsem znova. Autorka uvádí:

„Proč docházím k závěru, že kníry nosí jen naši strýcové? Je to snad tím, že se postarší pánové již necítí tak atraktivní a skrývají se za knírem? Nebo je to tím, že dozráli v osobnosti, které svůj charakter demonstrují knírem? Je knír oknem do duše? Vyjádřením osobní identity? Mají mladí muži strach z kníru?“

Je to tak? Nebo jde o něco jiného?

Víc než dědičnost soudím na životní styl a životní postoje. Je proti přírodě si obden dřít tvář nějakým kusem železa. To věděl i Rumcajs, vousy dokonce využíval jako úl.

Náš knírač říká, že se mu to blbě holí a tak to nechává jak je.
A co takhle pozoroval páníčka, tak diagnóza je prý jasná, z mladické nerozvážnosti :) nebo strniště z čiré lenosti. Nic dědičného v tom nebylo.

Mě osobně se vousatí muži nelíbí. Nepřijde mi atraktivní ani strniště a už vůbec ne nějaké to (stejně už dávno módně pasé) kolečko z fousků. A nějaké ty prvorepublikové kníry (ty mi evokují falešného hráče) nebo akademický plnovous – ty mi připadají spíš k smíchu. Vousy podle mého znamenají, že se člověk schovává, že něco skrývá. Jestli vadu fyzickou nebo duševní – to musí vědět jen ten knírač osobně.
Já mám svou zásadu (pochopitelně jen ohledně svého milého:-) – Hladce oholen, dobře naladěn – nebezpečně krásný…:-)

Zde zajímavý odkaz.
http://www.no­vinky.cz/zena/styl/1730­47-cim-dal-vice-lidi-spojuje-dokonaly-vzhled-s-osobnim-uspechem.html