Odpoveď byla označena jako užitečná
Nevím. Stále něco vědci zkoumají a zjišťuji, co je či není možné u zvířat, tedy snad i u lidí.
Přemýšlela jsem o tom, když jsem nedávno j narazila na netu na jeden článek, v němž se uvádí, že když se bojíme hadů či pavouků, může to být důsledek toho, že možná s nimi některý z našich předků udělal špatnou zkušenost a my jsme tuto jeho vzpomínku zdědili ve svých genech. Zdá se totiž, a nové výzkumy na myších to zřejmě potvrzují, že některé intenzivní zážitky mohou ovlivnit zárodečnou DNA a tak se vlastně předat potomkům.
Dá se zdědit zážitek?
Američtí vědci z Emory University v Atlantě popsali něco, co by
dědičnou pamětí být mohlo. Ve studii, která byla zveřejněna v časopise
Nature Neuroscience, popsali, jak pomocí elektrických šoků naučili vybrané
myší samce bát se konkrétních pachů. Vždy, když dostali myšáci
příležitost přičichnout si k určité vůni, následovala rána
elektřinou. Celkem rychle se u nich vypěstoval reflex, že při pouhém
ucítění inkriminované vůně začali propadat panice.
Později měli pokusní myšáci mláďata. Tito jejich potomci, kteří už nebyli od výzkumníků nikterak trápeni, se ale v dospělosti vůně, s níž udělali jejich otcové špatnou zkušenost nápadně báli. Dokonce se zjistilo, že mají i změněný čichový lalok v mozku, aby byli na „nebezpečnou“ vůni vnímavější. Událost, která potkala otce, tak doslova přetvořila mozek jeho potomků! Tato změna se přenesla i na generaci vnuků původních pokusných myšáků.
Strach z hadů (ale asi i z pavouků) máme v genech. Někdy to příroda až trochu přežene. Chorobná panika z hadů (ofidiofobie) trápí dodnes docela dost lidí. A to i zemí, kde o nebezpečného hada nezavadíte.
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?mosoj Nahlásit |
Odpoveď byla označena jako užitečná
Reálně nikoliv.
Jsou ale různé iracionální „filosofie“, kde je možné leccos. Záleží
proto jen na tom, jak to kdo bere a čemu, třeba slepě, věří 😉
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?beer Nahlásit |
Jednoznačně ne.
Vzpomínka je vybavený paměťový vtisk, oživující minulý zážitek.
Vzpomínky nikdy nejsou přesným zachycením prožité reality, vždy jsou do
určité míry přetvářeny vlivem zapomínání. Vyvolaná vzpomínka se pojí
s určitým citovým doprovedem, který vzniká v okamžiku vytvoření
paměťového vtisku, ale zároveň se mění i v závislosti na emočním
rozpoložení v okamžiku vybavení.
V některých případech může být vzpomínka zcela smyšlená bez vědomí
vzpomínajícího, pak se označuje jako falešná vzpomínka.
Doplňuji:
to co popisuje Annas jsou reflexy a ty jsou dědičný. jinak Uměle by možná
šlo implantovat vzpomínky nebo zážítky, ale furt půjde o falešné
vzpomínky… 🙂
Upravil/a: Reezo
0 Nominace Nahlásit |
Lamarck i Darwin to považovali za možné. Později genové inženýrství začalo odhalovat že k dědění získaných vlastností organismy vybaveny nejsou. Nicméně ve vědě není nic jednoznačné!!! a některé pokusy se zvířaty ukazují že by to mohlo být i trochu jinak.
Drap | 3383 | |
annas | 2020 | |
marci1 | 2006 | |
Kepler | 1901 | |
mosoj | 1775 | |
da ny | 1317 | |
zjentek | 1192 | |
hanulka11 | 1028 | |
quentos | 951 | |
elkon | 946 |
Děti a zdraví |
Ženy a zdraví |
Muži a zdraví |
Nemoci |
Fitness |
Životospráva |
Ostatní zdraví |