Neuvádím knížky, které jsem za dobré slovo půjčila, ale dotyční na vrácení zapomněli.

Také jsem se nedočkala peněz, které jsem na dobré slovo půjčila.To je ale jiná kapitola.

Nedávno jsem nakupovala v Albertu, měla jsem v peněžence tisícovku, stovku a kovové mince – asi za dvacet korun koruny a. 2 desetikoruny.

Při placení jsem vyndala z peněženky stokorunu a přidala kov. Napočítaly jsme v drobných 43 Kč, nákup činl Kč 144. Začala jsem drobné sbíral, vytáhla tisícovku. Pokladní zareagovala – dáte mně příště. Usmála se. Poděkovala jsem za její důvěru.

Přišla jsem domů, prohledala jsem další „zdroje“ a korunu objevila. Jenže bohužel, pokladní se vystřídaly, dluh jsem tedy hned nesplatila.

Nevěděla jsem, jak se pokladní jmenuje, proto jsem další den nakukovala, zda má pokladní službu – chodím i do jiných obchodů – Přálo mě štěstí, potkala jsem ji na ulici a korunu ji vrátila. Byla překvapená, tentokrát ona poděkovala.

I když šlo o korunu, měla jsem nepříjmený pocit. pak radost, že jsem se „tíhy“ zbavila.

Upravil/a: quentos

Jé to je hezké.
Vím, že drobné jsem taky neměla na vracení
v obchodě, ale nosila je zpátky. Jako Ty.
( Brala jsem je mamce z její šrajtofle) 😁
měla jich tam vždycky hodně, když jsme začaly
kouřit, tak i cigarety z krabičky, ale kouřila Clea,
nebo BT, byly hnusný. Taťka měl Sparty tak jsem
mu někdy švihla jednu či dvě.
Naši nás učili poctivosti, jako zdravit,
peněženku vracet na národní výbor.
To vracení s peněženkou jsme nemohly pochopit.
Byly jsme malý.

Ale tohle jsem si nemohla odpustit vzít si
drobný na dluh v obchodě a pár cigaret,
nebo jo?

Upravil/a: briketka10

Jako mladší naivka jsem někomu něco na sekeru dal, ale rychle jsem se z toho vyléčil. Ještě toho hajzla udělali z tebe, aby se sami obhájili. Dnes už nikdy nic nepůjčuju a jenom čekám, kdy mi někdo někdy a něco vrátí. Čéče, asi dřív umřu.

Když mně při placení chybělo, dala na dluh s tím, že až příště. Taky jsem tam hned běžel doplatit těch pár korun a tyto prodavačky si rád pamatuji a dávám jim vyšší dýško. Větší peníze nepůjčuji. Ale málokdy dám i cizím, nebo spíše raději cizím s vědomím, že z toho nic nebudu mít.

Zdroj: peněženka

Upravil/a: quentos

Ano, je to skutečně tžak. Kdo nekrade, většinou bývá okraden. Šíří se to jako mor.

Takových věcí byla celá řada. Některé věci z nářadí a knihy mne mrzí dodnes. Peníze, ty se časem oželí. Sám se snažím dluhy co nejdříve a beze zbytku splácet.

Upravil/a: quentos

Já pracoval jako OSVČ a platby, velkou většinou, fakturoval. To bylo vlastně taky „na sekeru“. A taky jsem se některých plateb nedočkal. Ale, bohudík, nebylo to mnoho. Člověk musel dobře odhadovat komu se dá věřit a komu ne. Totéž jako s půjčováním. A dnes nakupujeme na netu a někdy platíme rovněž předem, což je opět, do doby něž zboží dojde, nejisté. A banky? Vždyť jim rovněž „půjčujeme“ „na sekeru“. A kolika lidem se to už nevyplatilo. Já měl kdysi sevřenou … s penězi u První slezské banky, kde jsem málem o peníze přišel. Ale, „blbí mají štěstí“, nakonec jsem dostal vše a zatím i s nejvyšším úrokem. Od té doby jsem ještě výhodněji peníze neuložil – nepůjčil.