Záleží na tom, kdo se na tvář dívá, zda psycholog nebo astrolog či „obyčejný“ člověk.

Psycholog L. Smékal tvrdí: „Předpoklad, že ve tváři každého člověka je vepsána jeho povaha, že lze poznat vlohy a vášně například z výstupků na lebce (frenologie) nebo z tvaru úst, brady, nosu, čela, proporcí hlavy a podobně, neplatí tak obecně, jak tvrdí zastánci fyziognomiky. “

Astroložka Eliška Landovská, znalkyně fyziognomie, uvádí toto:
„Každá část naší tváře popisuje soubor určitých vlastností, které se navzájem prolínají. Stejná vlastnost je tak potvrzena z několika stran. Z obličeje vyčtete jak charakterové vlastnosti, tak rodinné vztahy, ale i zdravotní potíže. Když se na člověka pozorně podíváte, můžete odhadnout, jak to s ním bude v budoucnosti atd. “

Máte-li zájem, projděte uvedené názory
http://www.no­vinky.cz/zena/styl/1973­59-z-obliceje-lze-vycist-charakter-rodinne-vztahy-i-zdravotni-obtize.html
--

http://www.por­tal.cz/scripts/de­tail.php?id=5673

Osobně se domnívám, že výraz obličeje není vždy spolehlivým obrazem duše, ale spíš jen náznakem. Může jít někdy o předstírání, strojenost, „přehrávání“, jindy o upřímné vyjádření bolesti, smutku, radosti atd. Stačí sledovat nejen mimiku obličeje a kontakt očí – někdo nehne ani „brvou“ – zachová naprostý klid., ale třeba i postoj.

Proto je nám někdo na první pohled sympatický, lhostejný, nepříjemný atd. Každý se dívá jinýma očima a posuzuje druhého jinak. Některé osoby prostě nemusíme.

Někdy opravdu záleží na prvním dojmu, ale druhé setkání náš názor může změnit nebo potvrdit. Nebyli jsem třeba stejně naladěni. Hodnocení druhého člověka je často závislé našich prožitých zkušenostech s jinými lidmi, kteří se chovali podobně, takže i podle toho zařadíme člověka do sympatické nebo nesympatické skupiny.

Třeba Marek Eben. Je mně sympatický, i když ho znám jen z TV. Z jeho obličeje čiší laskavost, ale i určitý smutek.

;-DD
Já ani nevím, kdo to je…
😉
Ne – dovolím si tvrdit, že z fotky povahu nepoznáš…
Jistý úsudek si můžeš udělat, pokud se s daným člověkem potkáš a dotyčný se nějak projeví – ale ani z takového setkání nemusíš získat rozumný názor na jeho povahu.

z momentky nemožno poznať povahu, povaha je vlastnosť, ktorá sa poznáva dynamicky.

možno ju >ofhadovať< u neznámej osoby na základe pohybov a mimiky, ale skutočne iba odhadovať, pretože sme >mýlení< i výzorom osoby – kráska môže byť zviera, frankenštejn dobromil.
všetko záleží iba na poznaní osobnosti, spoľahlivo na >prvý pohľad< povahu neurčí ani psychológ ani astrológ.

no a v neposlednej rade hrajú roľu i citové väzby k hodnotenej osobe – muži častejšie pozitívnejšie ženy, ženy zasa mužov, rodičia deti, … ale výnimky samozrejme existujú.

osobne sa snažím >rýchlym súdom< podľa vzhľadu, výrazu, výzoru predchádzať, ale nie vždy sa to podarí.

;-Q

Povaha je něco jiného než pocity.

Z fyziognomie bych trápení nevyčetla, ale má je v očích.
Možná, že jste měl vybart fotku někoho méně známého …

Ale to, co popisuješ v prvním odstavci, nemá s povahou nic společného.

A asi nedá, aspoň já to nepoznám. Kdybych nevěděl, o koho jde, tak si řeknu ‚příjemná a pohodová baba‘, jenže vím, kdo to je. Ale přesto, že to vím, neznám ji a tudíž neznám ani její povahu. (To, že vím, kdo to je, neznamená, že ji znám.)