Čtete rádi?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Ano, už od dětství. Číst jsem se naučil velmi brzy (ve třech letech, od čtyř čtu plynule), čehož rády využívaly učitelky ve školce – pohádku dětem před spaním přečte Tomáš a my si půjdem na kafe…
Když není k dispozici kniha, čtu všechno okolo – cedule, nápisy, návody… a od té doby, co částečně pracuju jako korektor, mě věčně bijí do očí všudypřítomné chyby (zejména od těch, kteří se psaním živí). Maminka dodnes dává k dobru příhodu z mého dětství – z našeho prvního a zatím posledního společného výletu do zoo (pro některé ještě jednou: zoo, nikoli „ZOO“). Místo koukání po zvířatech jsem lítal od výběhu k výběhu a četl cedule… až se jsem se zarazil u slonů a zíral. Maminka měla radost: Ha, sloni – konečně ho něco zaujalo.
Přišla blíž a já prý: „… tady není žádná cedule…“
Na gymnáziu jsme si od jistého ročníku vedli maturitní čtenářský deník, do nějž jsme měli za úkol zanést dva zápisy měsíčně, z toho alespoň jednu knihu. Všichni spolužáci druhý ze zápisů věnovali něčemu jinému (film, výstava…), jen já, jelikož jsem se na televizi nekoukal, jsem si umínil, že přečtu tedy měsíčně dvě knihy. Vzhledem k náročnosti gymnázia, kvůli níž bylo učení časově náročné, to často byla docela výzva… ale zvládl jsem to.
Dodnes se snažím na čtení najít denně alespoň chvíli. Jde o mou oblíbenou kratochvíli ve vlaku a samozřejmě jeden z hlavních zdrojů bohaté slovní zásoby do scrabblu, jejž hraju závodně. A čtení zřejmě vděčím i za pravopisný cit…
Oblíbený žánr asi nemám, čtu všelicos (kratší by byl výčet toho, co nečtu – brakovou literaturu, milostné romány… raději mám společenskou literaturu); k mým oblíbeným autorům patří K. Čapek, B. Traven či A. Lustig.

Upravil/a: quentos

Já čtu rád a raději si koupím knihu než nějaké oblečení. A čtu skoro všechno, ale to neznamená, že mám díla v malíčku. Současné autory nečtu, spíše klasiku. Jinak literatura faktu apod.

Upravil/a: quentos

Čtu, kdykoliv to jde, hodně cestou v MHD. V první třídě jsme byli se školou na exkurzi v knihovně, kde mi to učarovalo, ale mohla jsem chodit až od druhý třídy, a poctivě jsem do knihovny chodila i po základce. Později pak nebyl čas, ale čas od času jsem něco přečetla. Oblíbeným žánrem je detektivka, krimi, dobrodružné, Foglar, měla jsem ráda rodokapsy, brakové Stopy hrůzy, Johna Sinclaira – Na stopě hrůzy.
Taky mám v oblibě zfilmované knihy, ať už v podobě filmu nebo seriálu v případě knižní série.

Já si na krásnou literaturu čas vždycky, nějak, udělám.

Česky mám třeba přečteného celého Jiráska, mám rád V zámku a podzámčí od Boženy Němcové (něco jako „přijdete s takovými džbery, myslíte, že to vaříme po vědrech? Taková silná polívka, tý zahřeje lžíce víc než jiný talíř, a vy jí dostanete žejdlík!“ 😅 – ze života, víš co! 😅😅, to vidím v živých barvách!) nebo Husa v originále, co česky napsal. A mezi krásnou literaturu můžeš vlastně zařadit i Bybel, Novum Testamentum jsem přečetl celé česky, Biblí Svatováclavská, editio 1769 . Slovensky téměř celou Kalinčiakovu knižnicu nebo, co já vím, Alžbetin dvor. Já čtu hodně polsky, no tak já to nemám do Cieszyna daleko a Cieszyn je docela už město, ale já celkově využívám hodně digitalisovaných fondů, protože já ti nebudu číst knížku z 30. let 19. století v nějaké reedici, ta jazyková korrektura mi poněkud vadí. Mám rád Henryka Sienkiewicza (Ogniem i mieczem, Potop, Krzyzacy. Nebo Adama Mickiewicza – Reduta ordona, albo Pan Tadeusz, czyli ostati Zajazd na Litwie. No a pak využívám toho, že Poláků je poněkud víc, česky nikdo moc neumí, to máš na světě, řekněme, 20,000,000 osob, to je prd. Takže spousta děl, co nejsou přeložena do češtiny (případně slovenštiny), do polštiny jsou.

Z ruské literatury mám rád Gorkého, ale jako přečetl jsem svého času snad celého Dostojevského nebo třeba Vojnu a mír. Ale ani jedno mne nijak neuchvátilo, abych byl zcela upřímný.

No a německé pohádky, ať už dívat, nebo číst, mám obecně rád.

Upravil/a: quentos

Ano, čtu rád a klasickou literaturu mám nejradši.

Ano,čtu.Většinou postapokalyptickou literaturu-Metro 2033,Silo,Masky Apokalypsy apod.

Teď už relativně málo. Za mlada sem býval vášnivý čtenář. Naučil jsem se číst až normálně ve škole, ale od mala jsem miloval knížky. Četl jsem vše možné. Snad všechny Verneovky, Foglara, zkrátka vše co bylo. Oblíbeným autorem byl E.T. Seton. Nenapsal sice mnoho knih, ale všechny se dají číst i několikrát. Asi ve 13 jsem objevil Jiráska. Přečetl jsem ho snad celého. Většina okolí mne díky mému věku považovala za blázna. Pravdou je, že to co běžný autor vyjádří pomocí 3 vět, tak Jiráskovy to vydalo na pět listů, ale vůbec mě jeho díla nepřipadala zdlouhavá. Četl jsem každý den, hlavně večer až do usnutí. Dost často jsem to n natahoval až do pozdních nočních hodin. Pak přišly detektivky , romány a vše co bylo. V sedmdesátých létech jsem četl hodně ve slovenštině. Na Slovensku tenkrát vycházelo spousta knih, které neměly českou alternativu, obzvláště od zahraničních autorů. V podstatě jsem neuměl žít bez toho, aniž bych každý den četl. Cca v devadesátém roce jsem začal podnikat, a tím jsem musel díky času čtení hodně omezovat, začaly přibývat i potíže s očima. Počet přečtených knih se stále zmenšoval. Vždy jsem měl rád knihy o táboření, pobytu v přírodě, a knihy o hrách v přírodě pro děti a mládež. Čtu d dnes stejně jako knihy o indiánech. Nezajímají mne běžné indiánky, ale spíše konkrétní věci, co a jak vyráběli, jak žili a hlavně jejich duchovní věci. To čtu vlastně dodnes pokud se něco nového, solidního objeví. Některé věci jsem četl, třeba jen v překladu, na počítači psané v překladu, a to že to někdo podobných cvoků přeložil. Podobná kvalita a úprava, tak jak se šířil za totality samizdat. Mám několik tisíc knih, některé stále čekají na přečtení, řadu z nich bych rád přečetl znovu /Zřejmě už to ani všechno nestihnu, ale patřím těm, co knihu nikdy nevyhodí a mají ke knihám snad vrozenou úctu.

Knihy moc nečtu. Rád čtu ale krimi zprávy a příspěvky na sociálních sítích.

Čtu velmi rád, dokonce ani při tom nepotřebuji brýle, zrak se mi ke stáru mírně zlepšil.
Oblíbená kniha? Požehnání země od Knuta Hamsuna.