Co všechno bych na sobě měl změnit, abych byl podle vás normální, i když mám duševní poruchu?

Jo, to Ti poradím: přestaň se v tom hnípat!

Přestaň řešit, „co všechno bys měl na sobě změnit, abys byl normální“, přestaň řešit, jestli „žiješ normální život“, přestaň se pořád analysovat, posuzovat, přestaň se nad sebou zamýšlet, a prostě žij. Neboj, on Tě ten život srovná sám.

Já chápu, že to je, tak trochu, „nežádoucí účinek“ psychoanalysy a péče pakošů, protože oni to po pacoších chtějí. Ano, ale tak jako jsi u pakoše / psychologa, tam se v tom pohnípeš, vzpomeneš si na věci, na které je lépe už nevzpomínat, dobře, tak je to, jak když se povrtáš v ráně, tak se to zase sešije, sroste to, a je klid. Úplně stejný princip by měl platit s tou hlavou.

Ono nejde jenom o to, že tím hnípáním stejně nic nevyřešíš, nikam se nepohneš. Nevyřešíš a nepohneš se nikam. Jde o to, že si to zase, v té hlavě, „rozjedeš“ – jak, když se rýpeš v té ráně.