Co vás nezabilo, to vás posílilo?

Piřpomněla jsem si, že jde o slova .Friedricha Nietzsche

Když jsem překonala určité překážky,, které se týkaly zákazu studia na vysoké škole v době minulé , tak jsem si uvědomila, že jsem přece dosáhla svého cíle.

i když to bylo náročné…

Upravil/a: annas

Ano je to zřejmě tak, ale myslím že na 100% to také neplatí.

Ono jak co. Z některých ohrožení života (jejich následků) se už nikdy nevyhrabu. Ale co, tělo musí do hrobu řádně zhuntované.

Vždycky to takhle funguje — Buď TO člověka posílí, anebo zničí (nemusí ho přímo zabít).

Po prožitých těžkost je člověk odolnější, chytřejší/zku­šenější, psychicky i fysicky silnější,… :)

Taky ovšem záleží jak se s tím člověk vypořádá, jak se tomu postaví, co si odnese…

„Obrať se čelem k svému osudu: buď se zlu vyhni – a nemůžeš-li se mu vyhnout, nes jej jako muž.“
 —Machiavelli

Upravil/a: Anikitos

Ne. Ale někdy to funguje, člověk musí mít silnou víru a odevzdanost. Byli lidé, kteří se vrátili z gulagů na Sibiři, nesli si dlouho následky, ale nějak je to posílilo. Drobnější nehody mohou posílit. Mám 2 přátele, 1 se v mládí zhroutil z šikany na vojně, už se z toho nevyhrabal, je z něj troska. Druhý bral moc zodpovědně studium, ale bylo to náročné, úplně to nezvládal, zhroutil se, dnes po létech je už trošku lepší, ale jestli ho to posílilo? Já ledasčím prošel taky – člověka to buď zabije, nebo úplně zcvokne hahaha hahaha hahaha hahaha ..... ......

Malo by to tak byť, ale život nie je až tak priamy.

Len pozrime okolo seba, koľko ľudí ide vpred bez vlastného úsilia ako na dopravnom páse s hlavou otočenou vzad, do minulosti… Pritom, keby sa pozreli vpred pred seba boli by rýchlejší aj vlastnou silou, než ten pás, na ktorom sa vezú.

Upravil/a: led

7. Ne vždycky. Tahle otázka mně doj.bala, ale přežil jsem to.