Co vám dodává chuť do života, když ji ztrácíte?

To je něco, co neznám 😉
Nechci a nemůžu to připustit. Svůj život o jiné osoby „neopírám“, nejsem závislá. Jsou jen příjemnou i méně příjemnou součástí mého života.
Pokud nespím, vždy se něčím zabývám, pracuji, něco dělám. Poslouchám hudbu.
Co sama nemohu ovlivnit, to „neřeším“.
Psychika se vždy odráží na fyzickém zdraví. Vědom si tedy neubližuji. Když se budu „trápit“ pro zdravotní nepohod (nemoc) blízké osoby, vůbec jí nepomohu (naopak), ublížím sobě.

Neztrácím.

Strach z umírání.

V dnešní době jsou to hlavně projevy lidskosti

Vždycky u mě funguje sednout za volant a někam jet. Musím se soustředit na okolní provoz a nemám čas přemýšlet “Co by bylo, kdyby”.

Z dlouhodobého hlediska bohatnu (alespoň nominálně), mám maturitu (tu mi nikdo nikdo nesebere), jsem bílé rasy (to považuji za plus), mám stabilní práci a moje rodina mě má ráda.

Příroda, zahrada, dobří lidé atd.

Jo, to je – z praktického hlediska – otázka spíš na ty starší, protože já chuť do života neztrácím. Ano, jsou dny, že je člověku „blbě, že ani nemá tužku“, ale to je něco, poněkud, úplně jiného.

Člověk je buďto, v zásadě, individualitou, nebo, v zásadě, stádovým tvorem v rámci tzv. referenční skupiny (tou může být téměř cokoli). Individualita, více či méně, čerpá z vlastního pramene, stádový člověk z referenční skupiny. Dá se také říci, že individuální lidé jsou ti, co chtějí vědět, stádoví lidé ti, co chtějí věřit.

Samozřejmě, s věkem ubývá sil, ubývá vůle k moci, klesá libido, taky ta paměť, a obecně úroveň kognitivních funkcí není to, co bývala, jak chátrá tělesná schránka. Tomu více, tomu méně, ale také to každý vnímá subjektivně – nad čím jeden mávne rukou, druhého položí. Na to žádná dobrá rada není, každý se s tím musí vypořádat sám.

Co já jsem si tak všiml, a co potvrzují i rozličné studie, výzkumy, nebo třeba i sociální pracovníci, tak obecně stáří nesou hůře ženské než chlapi. Obecně, to znamená statisticky, ne individuálně, individuálně na tom pohlaví opravdu nezáleží. A tak ono je to logické – chlapovi nebudou viset cecky, a – na rovinu – plešatý chlap je menší problém, než plešatá baba, že jo. 🤷‍♀️

Samozřejmě, zase, jinak nese projevy stáří kancelářská krysa, jejíž koníčky jsou četba a televise, než aktivní člověk, co byl v lese, na kole, na bruslích, a tak podobně, jak jen to bylo možné. A najednou to nejde, že, protože se projede po ledu a trojitá fraktura. 😅

Hodně špatně nesou stáří lidé, co nemají dobré rodinné zázemí. A je jedno, jestli nemají děti, protože se nezadařilo, nebo své dítě / děti přežili, nebo mají děti, ale jedno v Chicagu, IL a druhé v Pekingu, či mají děti „za kopcem“, nebo dokonce o patro výš / níž, ale jako by je měli v Zemi královny Maud, jistě chápeš.

A to je tak asi rada, tak jako obecně pro starší generaci: zapomeňte na o tempora, o mores!, beztak jsou to většinou jenom předsudky a domněnky a beztak, většinou, jste už mimo realitu (více či méně). Zkuste víc naslouchat a vnímat, než pindat a montovat se do druhých. I stáří má co nabídnout, jak vám, tak vašemu okolí, akorát to nesmíte pohřbít, no. Když jsem já pochopil, zhruba někdy po třicítce, že tím, že někomu něco řeknu, opravdu nic nezměním, zkuste to také pochopit, protože lepší pozdě, než nikdy. Zkuste se rozpomenout na své pocity, když vám bylo, co já vím, deset, patnáct, dvacet. Já znám spoustu bývalých, nebo i současných, pubošů, co jako ano, za bábou / dědkem, zajdou, protože je mají rádi, ale jsou to takové „nuceňáky“, prostě jednou za měsíc jejich den není krásný: vyslechnou si tunu negativity, dostanou plesnivý chlebíček a nahnilé jabko, a k tomu slabý a sladký čaj, dostanou 100+1 „moudrých“ rad do života, které když jsem slyšel, tak jsem si říkal, jestli by se babička / dědeček už neměli projet na vejlet sanitním vozem, No, však tady to kluci, myslím, vyčerpali skoro všecko: https://www.y­outube.com/wat­ch?v=yMKJcm28myg 😅

Nezáleží na okolnostech a situaci, ale na tom, jak události prožíváme. Můžeš mít spoustu peněz, bohatství a můžeš se cítit mizerně a naopak. Matouš 6:19–21 B21
„Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. Vždyť tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce.

Projev premiéra