Co vám dalo utrpení?

Utrpení mi dalo poznat, že na ně je člověk sám. Dá se říct, že je nesdělitelné. Obvykle je to také příležitost se zastavit, a promyslet, co dál. Zvolit si úplně novou cestu, jiný způsob života. Cesty, za jakých okolností se můžeme utrpení zbavit, jsou velmi různé. Ale opravdu je ta volba jen na nás.

Mně utrpení vzalo zdraví. A někdy vyřešit nejde (chci říci nemusí záviset jen na nás/našich rozhodnutích).

Jinak nejčistší ocel projde nejžhavější pecí. Citát.

Utrpení často posilní (pokud toho člověka rovnou na trvalo nezlomí, nezničí), zocelí charakter, dá zkušenosti, udělá lidi moudřejší, prostřednictvím utrpení lidí „zestárnou“ (psychicky, mentálně),… samozřejmě to člověk nevyhledává, ale příjde to často samo. Hlavně nedobrovolně.

Utrpení a bolest jsou nevyhnutelné, protože život není jen radost. Jeho součástí je změna, vývoj, bolest, smrt a podobně. Věci, se kterými se ani nedá moc dělat.. proto nedává moc smysl to „vyřešit problémy, které nám to utrpení způsobují“. Problémy se samozřejmě mají a musí řešit, ale jsou věci, se kterými nehneme, které neovlivníme. Jde jen o to, jak se k tomu postavíme a příjmeme to (to též znamená řešit problémy – zde to jsou však hlavně pocitové a psychické problémy, tedy vnitřní problémy, které jsou reakcí na ty vnější), jak zareagujeme a sneseme to. Ale to už je reakce na to utrpení, a to, co nám ho způsobuje, ale samotnému utrpení se vyhnout vyloženě nedá. Problémy mohou být různé, utrpení je prostě škoda a neštěstí, ale je to hlavně taky psychické strádání. Nejde nemít problémy. Ty si nás najdou samy a každý člověk má nějjaké problémy během celého života. Někdy větší jindy menší (jindy i podle jejich vnímání, kterému sami dáváme váhu), ale ty největší těžkosti jsou těmi utrpeními a jsou to právě ty, které neovlivníme (některé situace nezměníme, minulé události taky ne, život nikomu nevrátíme…).
Oběti jsou ztráty, takže obětovat, abychom se zbavili problémů, které způsobují útrpení a pocity ztráty… to je takový bludný kruh. Nejsou totiž problémy jako problémy a ne všechny vyloženě způsobují utrpení. A abychom se zbavili utrpení, věšinou nemusíme obětovat něco, co by nás pak zklamalo/mrzelo (a působilo nám smutek).

Kolikrát jde jen o postoj. „Špatné“ a „dobré“ jsou taky jen úhly pohledů (i když hluboce zakotvené) a subjektivní nebo společenské vnímání. Proto příjde na to, jak moc nás něco ovlivní, co s tím uděláme a jak to příjmeme.

Upravil/a: Disraeli

Své utrpení jsem si zažil po nemocnicích cca 1/2 roku, kdy se zdálo, že ani nebudu chodit. Od té doby dávám na sebe větší pozor a víc si vážím života, i když je stále bezcennější.

Máničky syndrom