Co se dnes učí Němci o Hitlerovi?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Úplně stejně jako v Čechách, učí se víc o jeho nástupu k moci (Machtergreifung), víc se učí jeho rasová ideologie, propaganda, apod. Ale jak by si někteří mohli myslet, nevnímají ho nikterak pozitivně (až na mladý nácky, ale to je něco jinýho a stejný u nás).

V německých stránkách jsem nic konkrétního nenašla, jen to, že v Německu existuje 16 různých školských zákonů s různými osnovami pro historicko-politické vzdělávání.

Ale je relativně jednotný přístup k tématům národního socialismu a holocaustu. Všech 16 států popisuje témata národního socialismu a druhé světové války -. Klíčová slova: koncentrační vyhlazovací tábory, vyhlazení milionů lidí. Ale zaměřují se spíš na lidská práva..

O tom svědčí článek: Nacisté respektovali lidská práva. Němečtí studenti v dějinách tápou.

Průzkum mezi německými středoškoláky překvapivě poukázal na jejich základní neznalosti moderních dějin. Polovina teenagerů vůbec netuší, že Adolf Hitler byl diktátor. A jen třetina si byla jista, že bývalá NDR byla totalitní stát. (…)

Výzkum s názvem „Pozdní vítězství diktatur?“ se týkal 7 400 školáků mezi patnáctým a šestnáctým rokem věku ze všech částí Německa. Ukázal například, že si třetina z dotázaných myslí, že všechny čtyři režimy, které se na německém území za poslední dobu vystřídaly, měly totožný vztah k lidským právům

Co se týče lidskoprávní stránky, házejí studenti do pověstného jednoho pytle nacistické Německo, poválečné západní Německo, NDR i současnou spolkovou republiku.

„Je to šokující. Ti studenti v podstatě nemají absolutně žádné historické povědomí,“ děsí se Klaus Schröder ze Svobodné univerzity Berlín, jeden z autorů projektu. „Vůbec netuší, co znamená pojem svoboda slova či co si představit pod pojmem lidská práva. Školy by se měly začít víc snažit,“ apeluje.

Stejně jako jinde v Evropě se samozřejmě i němečtí studenti učí o nástupu Hitlera k moci, o východním Německu i o roce 1989. Ve srovnání s ostatními předměty je však historii a společenským vědám dávána minimální priorita.

Školní výlety k válečným památníkům jsou totiž málokdy doplněny besedami a hodinami o rasismu či o chybách předválečných demokracií, vysvětluje studie vytvořená na základě tristních výsledků.

Výsledky průzkumu poukázaly i na markantní rozdíl mezi znalostmi studentů z gymnázií a středních odborných škol. Rovnítko v otázce lidských práv mezi všemi čtyřmi režimy uvedlo šestnáct procent německých gymnazistů, studenti odborných škol se takto nechali nachytat z plných 55 procent.

Rozdíly mezi jednotlivými režimy byli nejlépe schopni popsat studenti z Durynska a Saska-Anhaltska, tedy zemí bývalé NDR. Nejméně znalostí naopak předvedli ti ze Severního Porýní-Vestfálska, tedy původně západoněmecké­ho státu.

Zdroj: http://zpravy­.idnes.cz/vyz­kum-nemecko-studenti-nacismus-komunismus-foq-/zahranicni.as­px?c=A120629_144856_zah­ranicni_ts

Mám v Německu část rodinných kořenů a vlastní dcera tam žije s rodinou také.
Řekla bych, že Němci mají z nacismu a jiných totalit větší respekt než my. Právě proto, že se poučili na rozdíl od nás, kteří se moc nepoučili a riskujeme ztrátu nebo omezení poměrně nedávno nabyté demokracie.
Mám vlastní zážitek z doby komunistické totality u nás, kdy se samozřejmě učilo
na ZDŠ černobíle (tedy spíš rudobíle) a i přes povinné návštěvy filmů Osvobození atd. jsem neměla z Hitlera takový děs, jako po první návštěvě Západního Německa.
Ani památník v Lidicích a komunistická propaganda na mě neudělala takový otřesný dojem jako jediná návštěva bývalého koncentračního tábora u Mnichova v Dachau v sedmdesátých letech dvacátého století.
Možná se nemuselo a nemusí věnovat moc prostoru v učebnicích. Třeba stačí navštívit takový památník a pomník a výkřičník.