Porovnej si :
http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Ba­roko
http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Ro­koko

Baroko vzniklo jako reakce na renesanci, manýrismus . Byl totiž formulován jasný myšlenkový program, jímž je v podstatě obroda křesťanství.

Pojmenování podle tvaru nepravidelné perly není náhodné. Název navozuje představu nepravidelných forem, které jsou charakteristické pro barokní umění stejně jako vnitřní napětí, neklid a smysl pro dramatičnost. To vše je velmi vhodné pro vyjadřování náboženských pocitů.

Umění ovlivnilo: .
období válek (třicetiletá válka 1618–1648) a nejistot, nerovnoměrnost a protikladnost vývoje v Evropě ⇒ pocity marnosti, pomíjivosti pozemského světa apod.
růst autority katolické církve a absolutistické moci panovní

Z toho vycházely znaky baroka, které se objevily v architektuře, v sochařství, malířství, hudba a literatuře.
Pokud je neznáte, najdete je v odkazu

http://webcache­.googleusercon­tent.com/sear­ch?q=cache:8EB­xV3spoysJ:www­.zuslounskych­.cz/dokumenty/09BA­ROKO,p.Aun..doc+&cd=1&h­l=cs&ct=clnk&gl=cz&cli­ent=firefox-a

nedůvěra v rozum, abolutizace víry
odvrat od příroy, zaměření k vlastnímu nitru
mysticismus, duchovnost, pravda je člověku zjevena
pocit bezmocnosti, utrpení, bolesti
monumentalita – snaha ohromit člověka, důraz na citovost, vnitřní napětí, patos, nadsázka

zásada kontrastu – dramatičnost (krutý ďábel x milostivý Bůh), zlo x dobro, chudoba x nádhera chrámů, hrůzy válek x nadppzemský život

Rozdíly mezi barokem a rokokem určitě ppznáte z jejich charakteristiky.

V 18. století přešlo temné a mystické baroko plynule do lehkého a galantního rokoka. Název tohoto směru vznikl z francouzského slova rocaille, kterým byl označován v té době oblíbený ornament složený z lasturovitých útvarů. Rokoko bylo svou podstatou, stejně jako baroko, ornamentálním stylem. S barokem však nelze rokoko ztotožňovat, i když oba styly si byly příbuzné a rokoko přijímalo mnohé principy baroka, jako například jeho nepravidelnost a dynamické linie.

Rokoko bylo nástupcem pompézního stylu Ludvíka XIV., po jeho smrti v roce 1715 se těžkopádné baroko přerodilo do jemného a frivolního rokoka, které odráželo mizející styl krále slunce i lehkovážné poměry mezi francouzskou šlechtou té doby. Po sedmdesáti dvou letech vlády Ludvíka XIV. na trůn nastoupil jeho pětiletý pravnuk Ludvík V., za kterého vládl následujících osm jeho poručník vévoda Orleánský. Ten byl znám svou zálibou v kráse a dvorném umění a podporoval rozvoj nového směru v umění. Rokoko se postupně dále zlehčilo a projasnilo a rozšířilo se dále do Evropy, svoje uplatnění našlo i ve stavbách v Čechách a v jedinečném prostředí carského Ruska Kateřiny Veliké.

atd.

http://www.ar­tmuseum.cz/sme­ry_list.php?smer_id­=95