O čem mám napsat známému ze školy, když jsem hodně stydlivý a nesmělý člověk?

Dej přednost osobnímu kontaktu a rozhorovu z očí do očí.

Má to řadu výhod, narozdíl od nějakého facebook messengeru, při osobním setkání čteš řeč těla, hned poznáš jakou reakci tvé dotazy vyvolávají, zda rozpačitou, znuděnou, zda cítíš z reakce zájem či nezájem, to přes messenger nikdy nepoznáš …

Čím dřív pochopíš, že zprávy online nejsou ani trochu vhodný způsob jak zahájit jakýkoliv vztah, tím lépe pro tebe 🙂

Upravil/a: Vojta24

Proboha! Co mu chceš psát? „Cestou domů kup mlíko, housky a brambory?“ Tak daleko nejste. Psaní se k ničemu jinému nehodí. Osobní věci jen osobně nebo po telefonu!

Upravil/a: Hlada

Bav se s ním o něčem co ho baví. Kdyžtak si zjisti, co ho baví, co rád dělá a zkus se o tom bavit – nech psát i ho. Zeptej se co dělá, jestli má plány na prázdniny a chystá se na dovolenou.
Zeptej se, jestli by s tebou nešel ven, osobní kontakt je lepší a i když si stydlivá, tak se to po chvíli zlepší, budeš víc uvolněnější, odreagovanější, můžeš se začít bavit, navíc ten fyz. kontakt je vždcyk lepší a nabízí mnohem víc možností. Kkdežto přes internet budeš pořád nesmělá a nebudeš vědět, co psát.
Ale všechno chce cvik. O tom to je. Stáváme se lepší a lepší v tom, co pravidelně a často děláme.

Trik je v taky v tom nechat mluvit toho druhého — a to ať se fakt vyřeční. Samozřejmě to musí být o něčem, co toho druhého zajímá. Musí klást, ale takové otázky, na které není možné odpovědět jen „ano,“ „ne.“ Třeba: „Co si myslíš o…“ Co bys dělal,… „Jak se ti líbí… a co se ti na tom líbí.“ A dál ty otázky rozvinout a ptát se dál po tom, co něco řekne. Důležitý je taky poslech, musíš vnímat, co ti povídá a ptát se ho podle toho, co ti říká nebo taky říkat svůj názor a co si myslíš, co tě baví.
Požádej ho i o nějakou radu (nemusí jít o nic důležitého ani vážného). To mají lidi rádi a většinou si tě pak oblíbí (protože když je požádáš o radu, tak se cítí takoví důležití a „povolaní,“ navíc vidí, že je pro tebe jejich názor důležitý).
Takoví lidi pak o tobě řeknou, jak se s tebou dobře bavili a jak dobře mluvíš (i když si neřekla skoro nic a mluvil skoro pořád jen ten druhý). Musíš mít ale zájem o to, co ten druhý říká.

Buď upřímná. Rovnou mu řekni, že jsi introverní. Můžeš to podat i jinak, že si nesmělá, že se moc často takhle s lidmi nestýkáš, že si stydlivá. Zkrátka řekni, že si nervozní, nic na tom není. A on bude alespoň vědět proč se chováš, tak „dovně“ (pokud by ses tak chovala). Lidi si to totiž někdy špatně vykládají, oni kolikrát nepoznají, že se stydíš anebo už vůbec ti nevidí do hlavy a neví, co si myslíš, co chceš. No a podle tvých gest, chování a mluvení můžou usoudit přesný opak toho, co ty chceš. Může třeba usoudit, že nemáš zájem nebo že tě nudí atd. a to jen proto, že bys byla nevozní nebo nedala (přímo) najevo, co si myslíš.
Hlavně se zkus uvolnit.

Do začátku můžeš napsat úplně cokoli. Jen ho pozdrav, napiš „ahoj.“ Počkej až odpoví a pak se zeptej jestli by nešel ven.

Wikihow pomůže v mnohém, tak zkus i ji. „Jak si psát s klukem, který se vám líbí:“
https://www.wi­kihow.cz/Jak-si-ps%C3%A1t-s-klukem,-kter%C3%BD-se-v%C3%A1m-l%C3%ADb%C3%AD

AlfaBeing to taky popisuje celkem dobře:
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=Ck41x9B2QaQ (6 TIPŮ | JAK SI PSÁT S KLUKEM)
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=XYlhxtcSs98 (JAK SI SPRÁVNĚ PSÁT S KLUKEM?)

A popřípadě: https://www.y­outube.com/wat­ch?v=9DB2Ca_nU­aE (CO NIKDY NEPSAT KLUKOVI)
I tohle celkem sedí:
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=wu12DqIuB­b8

A neboj, když ho pozveš ven, tak to většinou lidí potěší a bude souhlasit. Pokud on sám není taky moc introvertní a stydlivý (pak by nemusel souhlasit, i kdyby chtěl jít, protože by se bál). A jestli s ním chceš na rande, tak ho nemusíš hend zvát, stačí se zeptat, jestli nezajde ven, to hend nemusí něco znamenat. Ven chodí každý. Můžete se jen tak jít projít, zajít do obchodů, do restaurace, do kina, do kavárny.
Bavit se můžeš třeba o filmech, seirálech, knihách, kreslení, nějakém sportu, o škole, o různých lidech, o zvířatech, o tom, co bys chtěla, o svých snech, kam by ses chtěla podívat, co bys chtěla v budoucnu dělat – po škole a co by chtěl dělat on (za předpokladu, že ho něco z toho baví). Témat máš mnoho. :)

Upravil/a: Midas

Přechod z 3,5 l, dvanáctiválcovýho motoru bez limitu otáček až po dnešní 1,6 l šestiválec s otáčkama omezenejma na 15 000 ot/min ve Formuli 1 a jeho reálnej vliv na šetření peněz a paliva, se zaměřením na jeho spolehlivost a náklady na vývoj.

Tohle je téma, který se dá docela fajnově rozvinout v delší rozhovor.

Upravil/a: quentos

Musí to být osobní pocit, jinak to nemá smysl. Nemůžeš rozvíjet myšlenku někoho jiného. Za chvíli nebudeš vědět jak dál. Téma si musíš zvolit sama.

Zeptej se ho, co ho zajímá, možná najdete shodu

Je tolik témat, která se dají probírat. Je pravda, že mne při kouknutí na otázku napadne vše, od návštěvy letiště k procházce po louce, ale osobní setkání, rozhovor, být s někým, slyšet ho, hovořit s ním, probírat různá témata a pozorovat jeho reakci i vzájemnou reakci je úžasné. Když si s někým píšeš, tak o něm něco víš. Odkud je a co dělá, něco ho baví .

Nejlépe se píše o tom, co člověka zajímá a o čem něco ví.
Jestli nevíš, o čem psát, nemáš-li žádné téma, které bys sama
dokázala rozvinout, nemá smysl psát.

Cizí tipy v tomto moc nepomohou, protože
bys skončila po pár větách.