Co máme podle uvedeného citátu uložené v naší hlavě?

Uložené to tam je, jenom jak to najít !

Mohla by to být biologická obdoba klasické knihovny.V jednom oddělení jsou knihy které se půjčují (získání vědomostí), a v druhé,knihy odložené (ty už jsme se naučili a používáme jejich „obsah“), a ve třetí jsou ty před skartací (zapomenuté,ale s možností je „oprášit“ (vzpomenout si), a použít. Nic lepšího mne nenapadá. 🙂

Uložené tam je asi všechno,jen si vzpomenout.

Centrála paměti

Občasné výpadky paměti čas od času postihují každého z nás. Náš mozek je schopen si zapamatovat každičkou sekundu našeho života. Problém je, že ne vždy se nám podaří tyto informace vyvolat. Stačí nějaký impuls, vůně, chuť nebo zvuk a nám se jasně vybaví události, které jsme považovali za dávno zapomenuté. Klíčem ke stále záhadné lidské paměti je pravděpodobně zvláštní oblast mozku nazývaná hippokampus. Je dobře ukrytý pod vrstvou šedé kůry mozkové.

Struktura a funkce mozku se mění v průběhu života a je důležité tyto změny pochopit dříve, než dosáhnou stadia, která můžeme označit jako onemocnění. Šedá hmota čelního laloku je důležitá pro plánování a logické myšlení. Jiné části mozku, které jsou uloženy spíše uvnitř mozku, jsou odpovědné za vlastní zapamatování a učení. Vzájemná koordinace a spojení různých oblastí jsou důležité pro myšlení a různé typy paměti.

Mozek musíme aktivovat stále a co nejvíc. Když nebudeme svůj mozek soustavně zatěžovat, bude méně funkční. Dokonce se dnes hovoří o takzvané rezervní mozkové kapacitě, kterou si budujeme celý život a ze které pak čerpáme, jestliže dojde k úrazu mozku, mozkové příhodě či ke vzniku demence.
http://www.cpzp­.cz/clanek/1904-0-Pamet-musime-trenovat.html

Zajímavé tvrzení.
Je pravdou, že i věci na které jsme podle našeho mínění zapoměli, zanechávají v našem podvědomí/moz­ku,hlavě/ nějaké stopy.
Mnohdy si lidé vzpomenou na zdánlivě zapomenuté, např.při hypnoze, nebo po šoku.
Takže získané informace nezapomínáme, pouze si je nedokážeme připomenout.
Proto souhlasím s Christopherem Eschenbachem.

Mnozí jsme na tom tak, že ani nevíme, co jsme zapomněli.