Co mám dělat, když psychofarmaka řádně užívám, ale moc nezabírají a zároveň nechci brát silnější, ani být v léčebně?

Napadlo mě, že bych kromě psychiatra mohl chodit ještě k zdravotnímu bratrovi, který by mohl vymlouvat moje utkvělé představy, pseudohalucinace a pseudoiluze nebo mít ochranku. Cítím se často být ohrožen.

Aktuálně to řeším tak, že když si myslím, že o mě někdo mluví nebo mi nadává do retardů, tak se ho přímo zeptám, jestli se bavil o mě. Pokud řekne, že ne, tak se mu omluvím a řeknu mu, že trpím schizofrenií, takže za to nemůžu. Jestli řekne, že ano, tak se ho zeptám na to, které dělám chyby a co bych měl na sobě zlepšit.

Stává se mi to ale čím dál tím častěji. Kterou medicínu byste navrhli chudáčkovi Rokiovi?