Co když jinak vážný a důstojný člověk se začne usmívat, družit se a v krámu dokonce vtipkovat s ostatními?

Má úplně normální radost a povznesenou náladu, protože ho právě jmenovali členem představenstva nebo tak něco. Já vtipkuju skoro furt, ale když mi přišel první důchod. tak jsem navíc nosil babkám tašky, tlemil jsem se jako měsíček v úplňku a na závěr jsem samým štěstím ožral.

Proč by se nemohl důstojný člověk chovat normálně?

Možná to žádná porucha není. Možná to je porucha zraku nebo nějaká dezorientace. Špatně vidí a cizí lidi považuje za svoje kamarády. Taky se může jednat o sociální fobii s tím, že takto se neprojevuje přímo sociální fobie, ale expozice v rámci kognitivně-behaviorální terapie nasazené proti sociální fobii.

O žádnou poruchu se nejedná. Toto chování je v normě. Jedná se o společenského člověka, který má sangvinický temperament.