Co je vlastně Egyptská kniha mrtvích?

Egyptská kniha mrtvých je mimořádně důležité a nejznámější dílo egyptské duchovní literatury.

Umělý název Egyptská kniha mrtvých zavedl J. F. Champollion (v návaznosti na arabský název Kniha mrtvého muže), který měl být první, kdo ji přeložil do moderního jazyka. Překlad se však ztratil, neboť jeho žák se zmocnil všech jeho rukopisů a chtěl je vydávat za svá díla. Bratru J. F. Champolliona se podařilo získat větší část z nich zpět a vydat je pod jménem skutečného autora. Díky tomu se zachoval slovník a gramatika rozluštitele egyptštiny. Sami starověcí Egypťané ji však označovali názvem „Kapitoly o vycházení z hmotného světa do Bezbřehé záře“.

V obecném povědomí je zafixována jako svitek, který se od počátku Nové říše v Egyptě (přibližně 1550 př.n.l.) vkládal zemřelým do hrobu. Toto však není doba jejího vzniku, protože má úzkou vazbu s Texty pyramid a je formou Textů rakví. Podle egyptských písařů byly její jednotlivé kapitoly nacházeny již od poloviny 1. dynastie, takže se podle nich ani nejednalo o egyptské dílo. Rovněž představa, že jde o papyrový svitek je příliš omezující, protože jednotlivé kapitoly byly zaznamenávány i na nejrůznější předměty pohřební výbavy a později dokonce i na obinadla mumie. Texty byly většinou napsané na papyrových svitcích, ale některá zaříkadla mohla být napsaná přímo na rakvích, amuletech, na zdech hrobek, na soškách a na sochách. Papyrové svitky bývaly umístěny v rakvi vedle těla, nebo byly zabaleny v obinadlech mumie. Někdy se také vkládaly do dutých sošek Ptah-Sokar-Usira, memfidského pohřebního božstva. Obvykle byly texty psány hieroglyfickým písmem, ale mohly být také napsány písmem kurzívním, hieratickým nebo démotickým a byly doprovázeny černobílými, nebo barevnými ilustracemi tzv. vinětami.

Zachovalo se mnoho exemplářů Egyptské knihy mrtvých, ani dva z nich však nejsou totožné co do rozsahu použitých kapitol a jejich řazení. Klíč, podle něhož byly jednotlivé svitky sestavovány není znám. Určitě nemohlo záležet na přání majitele, nebo jeho rodiny, protože se původně jednalo o ultratajné dílo, k němuž neměl přístup ani faraon. Je tudíž možné, že vykrádání hrobek nebylo motivováno jen získáním pokladů, ale především těchto svatých textů. Později se z vkládání knihy mrtvých do hrobu stal průmysl a začaly se objevovat i jen nápodoby textu na svitku. Mohly být použité také pouhé názvy kapitol.

http://cs.wiki­pedia.org/wiki/E­gyptsk%C3%A1_kn­iha_mrtv%C3%B­Dch