Co je to za úchylku, kdy člověk touží po kontaktu s tornádem?

Nerozum. 🙂 Snad to nebude nová choroba s číslem diagnózy. To medicína miluje.

Naivita.

Asi debilita. ;) Ale jako nevím, já bych zrovna soudit neměl, já třeba rád běhám v dešti a nejraději při bouřce. To se cítím takový volnější a nabitější. :D
I včera jsem byl a to byla pořádná sprcha a nebe nosntop křížovaly blesky až to působilo, jakoby by byl den, kvůli tomu světlu.

Že přírodní síly v člověku budí respekt není žádnou neobvyklostí. Že někteří z nich touží i po kontatktu taky není úplnou raritou. Ale spousta to spíš touží jen vidět, než navázat přímý kontakt.
Třeba si jako lovci bouří nebo jak se jim říká. Je to taky musí fascinovat a lákat.

V USA si říkají lovci tornád. Jakmile někde začne vznikat, nasednou do aut vybavených různými vědeckými přístroji a už tam peláší. Vypouštějí sondy, filmují, vždy ale z bezpečné vzdálenosti. No, někdy jim to nevyjde a své sondy následují osobně i se svými auty. Není to ale úchylka, ale vědecký zájem, možná někdy taky touha po senzaci. Tornádofilie?

Záleží co přesně myslíš tím „touží po kontaktu“
Tak každej má trochu jiný zájmy a z těch co jdou po nějakých extrémech dost často vypadnou nějaké podstatné poznatky, nebo další výhody pro lidstvo. Tak bych to neodsuzoval jako úchylku.

Představ si, že byli cvoci co si mysleli, že mohou létat. A teď máme pravidelnou leteckou dopravu (se svými výhodami i riziky). Byli cvoci co si zahrávali s blesky (a někteří na to doplatili) a teď máme bleskosvody, ochranné uzemnění a pospojování, a elektřinu kam se podíváš. Blázni co lezli po horách a na skály. A teď máme záchranáře a horskou službu kteří dokážou pomoci jak turistům, tak místním v nouzi…