Bránění cti (své i blízkých) – dát někomu zaslouženě přes
držku. Stejnětak bránění při napadení tedy i případné zabití
útočníka, když je třeba… Ano, existuje PŘIMĚŘENÁ obrana, což je
většinou (ve spoustě státech) nedostačující blbost. Když je někdo
napaden (třeba i jeho/její rodina), bude se bránit jak se jen dá a
silnějšího protivníka klidně i zabije (zbraní), složí ho – za
každou cenu (nejen i kvůli adrenalinu a spol a kvůli tomu celému stavu, do
kterého se dostane, ale i jako taková prevence, protože by jinak neměl
šanci – jako jeden na jednoho atd).
Dale bych řekl krádež kvůli nezbytným základním životním potřebám
(například jídlo, obzvlášť u dětí/pro děti).
Neuposlechnutí rozkazu, či nařízení, které jsou v rozporu se
spravedlností i tou morálkou (nařízující něco špatného).
Hodně to už pak závisí i od toho, o jaký/který stát se jedná, jaké
má právo, zda je to právní stát,… A tedy pokud je „špatný“, bude
mít i špatné zákonné. To co je tam zákonné, nemusí být nezbytně
správné (teoreticky: otroctví, šílená opatření, extrémně nelogické
tresty, utlačování, omezování,.. atd).
Horší je někdy, co je zákonné, ale nemorální, nemravné ( a tím nemyslím" drobnosti" jako nevěrnost, drobné podlosti atd).
Špatné je hlavně taky složité a nespravedlivé právo, nejednoznačné – kde se hledají klíčky (vždyť i samotné PRÁVO je kolikrát nemorální, včetně soudnictví, fungování procesů, právnických praktik,..), zákony na hlavu postavené, hloupé a nesmyslné..
Upravil/a: Disraeli
0 Nominace Nahlásit |
Právo rozlišuje mezi malum per se et malum prohibitum.
Malum per se, jak už název sám napovídá, je skutek špatný ze samé podstaty, nikoli proto, protože je za špatný označen positivním právem. Malum per se je např. vražda, nebo znásilnění.
Malum prohibitum je skutek špatný proto, protože je za špatný kodifikován positivním právem. Jde např. o jízdu na motocyklu bez helmy, nebo všecky skutky proti obecnému blahu.
Z theorie státu a práva vyplývá, že skutek malum per se by měl být vždy trestán přísněji, než skutek malum prohibitum. Ne vždy tomu tak ale je, např. padělání peněz, které je bezpochyby malum prohibitum, je trestáno přísněji, než těžké ublížení na těle, které je malum per se, jakož i znásilnění.
Abychom si mohli odpovědět na otázku, co je morální, avšak zároveň nelegální, musíme si odpovědět na otázku, co je morální, protože zatímco pojem legální je kogentní a naprosto objektivní, pojem morální je ryze subjektivní. Konec konců, tazatel měl materii a margo pojmu morální vymezit v dotazu a ponechat materii i margo pojmu morální argumentačnímu přetřesu odpovídajících.
Moralitas, správné chování, se rozumí správné chování ve společnosti. Reálný problém je v tom, že postindustriální společnost je značně fragmentisována, a že kriteriony i margo pojmu morální se nápadně liší společenský fragment od společenského fragmentu.
Ať už vybudovalo Evropu křesťanství, nebo se Evropa udržela při životě křesťanství navzdory (můj postulát), křesťanství hraje v morálním základu Evropy dominantní roli stále, i když je spousta morálních požadavků křesťanské morální theologie nepřirozených, nereálných, nikdy nebyly většinovou společností přijaty a byly maximálně tak tolerovány a jiné jsou i nebezpečné.
Sedes materiae problému křesťanské morální theologie (bez ohledu na denominaci) tkví v tom, že stojí (a padá) na theorii boží pravdy, jako podkategorii theorie pravdy autority. Jinými slovy, jsou nějaké psané prameny (Thóra, evangelia…), které však (až například na třetí knihu Thóry Vajikra) jsou psány obrazným, uměleckým a vágním způsobem, nebo jsou, sice, psány kogentním jazykem (kniha Vajikra, noachidská přikázání v knize Bereshit, opakování Mojšeho zákona v knize Devarim…), avšak, ve své originální podobě, jsou obsoletní, překonané a dnešnímu člověku nic neříkající, a pro dnešní společnost absolutně nepoužitelné.
Musí proto přijít na řadu theorie pravdy autority #2, a to je ústní tradice, která je ale také již dávno zapsána, ve formě rané patristiky, dogmatiky, papežských bul (dogma o neomylnosti papeže & I. Sněm Vatikánský), etc. etc. etc.
Ovšem to nestačí, protože tyto prameny morální theologie musí někdo vykládat, proto přichází na řadu theorie pravdy autority #3, kterou je nějaký „Oberpater“, ať už ve formě (rady) starších, biskupského kolegia, papeže, patriarchy, nebo kohokoli podobně postaveného (např. u Svědků jehovových je to „věrný a rozvážný otrok“, no a potom jednotliví dozorci ve sborech), kdo theorii #1 & #2 vykládá – v katechismu, „manuálech“, to je dokonale nepodstatné. A, až na základě tohoto paskvilu, ničím nepodloženého, se utváří obraz morálních thesis v právním rámci. Bisarní a nebezpečné!
Můžeme však vyjít z úplně jiných kriterionů: morální je všecko, co neškodí druhému jedinci, ani nezbytnému zájmu celku (společnosti). U jedince versus jedince je to poměrně jednoduché, horší je to u nezbytného zájmu celku.
Společnost by měla být funkční. Existují jediné funkční modely společností, a to jsou původní (přirozená) lidská společenství: Sanové, původní obyvatelé Ameriky, Aboriginal etc. etc. etc. Ti lidé nejsou vůbec primitivní, umí přežít bez podzemní vody, umí zpracovat zvíře od čumáku po kořen ocasu, třeba Sanové jsou s to vystopovat slona na míle daleko a ulovit ho, aniž by to vypadalo, jako lov mamuta na obrazu od Eduarda Štorcha. A úplně celého ho zpracovat. Tedy, nezbytný zájem společnosti představuje to, co je nutné pro zachování fungování společnosti, vnitřního pořádku a míru. Takže, například, i určitý ekologický aspekt, etologický a zákaz propagandy. Třeba.
Nahlíženo v rámci takto vymezené materie i marga pojmu moralitas je dokonale morální, ale zcela nelegální, jezdit na motorce bez helmy: řidič tím neohrožuje nikoho jiného, než sebe, a je-li zletilý a svéprávný, je to čistě jeho věc, jeho risiko. Bezpečnostní pásy v autě už jsou sporné, protože ten vzadu může poškodit toho vpředu. Stejně tak je naprosto morální se bránit tak, jak dotyčný umí a instinktivně považuje za potřebné, protože do situace ho dostal útočník, a proto útočník musí nést odpovědnost za každý následek situace (až na exces, přirozeně). Rovněž je morální, avšak nelegální, aby půda patřila všem (respektive nikomu, Zemi), a aby bylo nezadatelným právem vlastnit tolik půdy, kolik je potřeba k uživení sebe a své rodiny, a kde to není možné, aby tato nemožnost byla sanována nějakým nepodmíněným příjmem, který budou hradit ti, kteří vlastní více půdy, než kolik rozumně potřebují k uživení sebe a své rodiny (a tím se nemyslí pouze zemědělství, nežijeme ve 13. století). Je naprosto legální nechat zchátrat nemovitost, ale je to dokonale nemorální, protože vlastnické právo zavazuje. A tak by šlo pokračovat do nekonečna. 🙂
Upravil/a: Filip84
0 Nominace Nahlásit |
Eutanázie, pokud jde o těžce nemocného člověka (např. ležáci, lidé se zlomeným vazem, těžká rakovina apod.).
Dále zabití lupiče, pokud ohrožuje rodinu.
2Kdo udělil odpovědi palec? Odpovědi.cz, Angi-Shy
před 781 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
A přitom lze použít poměrně jednoduchý příklad.
Je morální odvézt starou, nemohoucí babičku autem třeba na středisko,
nebo kam potřebuje? Jistě že ano.
Stačí aby do ulice kde bydlí, byl značkou zákaz vjezdu, a ten její
odvoz je nelegální.
Stačí aby u toho domu kde, bydlí byl značkou zákaz zastavení. a taky je
ten odvoz nelegální.
Čili takto jednoduché to je, nelegální je to co je zakázané zákonem. Pokud to stejné je morální, tak to nehraje roli. Sice se to dá omluvit jako polehčující okolnosti,.. co do výše trestu, ale to záleží na tom, na jakého soudce či policistu narazíte…
0 Nominace Nahlásit |
za mě osobně některé psychoaktivní látky.Přijde mi to až moc limitované,mnohdy se jedná totiž o látky které nejsou ani natolik škodlivé aby byli nelegalni.Oproti nekterym latkam ktere jsou sice legalni ale o dost nebezpecnejsi.Dobrym prikladem je marih*anna,je to sice psychoaktivni latka ale nikdo na ni nikdy nezemřel a vetsinou nemel ani nejake vážné problémy.A zustava nelegalni.Dalsi gól je že např.organická rozpouštědla nejsou nijak regulovaná přitom lidi je také často zneužívaj a da se na ně bez problemu i zemřít pokud jsou zneužívana.
0
před 734 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
petrph: Jestliže je babička stará a nemohoucí, má příspěvek na péči, a jestliže má příspěvek na péči, má i průkaz ZTP/P, a k parkovací průkaz na vozidlo. Pak je jízda do zákazu vjezdu, protože jde o naléhavý zájem a nelze jej vyřešit např. jízdou oklikou, naprosto legální. I zastavení na nezbytně nutnou dobu, protože nelze vyřešit jinak.
A jestliže je babička stará a nemohoucí a nemá průkaz ZTP/P a / nebo parkovací průkaz na vozidlo, tak je chyba na její straně, nikoli na straně práva.
Špatný příklad.
Tedy, dovolil bych si oponovat, samozřejmě že většina babiček, nemá ani příspěvek na péči, ani průkaz ZTP/P – očividně nevíte, jak složité je takový průkaz získat. Babička prostě prostě „jenom“ špatně chodí už o holi, špatně se jí dýchá, no, můžu vyjmenovat, další desítky přiznaky stáří., na který se ale ty průkazy nedávají.
Vaše představa, že těmto mají jejich příbuzní říct, "babčo, nemáš od státu průkaz (protože, jak výše, i kdyby o něj žádala, tak ho stejně obvykle nedostane), tak my se na tebe vykašleme, a pomáhat ti nebudeme, nemá s morálkou vůbec, ale vůbec nic společného..
Ergo, ten rozpor tam je, ale že znám spoustu lidí, co tu morálku ctí, takže pro tu babičku stejně pojedou, i když ví že tam ta zákazová značka je – a risknou si, že je u toho /snad/ žádnej policajt nechytí.
Přesně. I opravdu vážně postižený člověk musí jít k posudkové komisi třeba i po třetí aby dostal ZTP/P . NEDEJ bože když pár lel chodíte po doktorech v okolí a každý vám řekne, že vám nic neni ..ejhle našla se vyjimka která testy vse potvrdila …potvrdila to, že většina doktoru z okolí udělala něco zle, nebo neudělala pro změnu vubec nic. A teď si vemte, že si chcete zažádat o invalidní důchod… jenže to musíte mít za posledních 10let odpracovaných 5 let.....ale jak by se to asi mělo udělat když je člověk nemocen a nikdo ho nebere vážně… takže ani důchod a ani výrazné polepšení co se týče stavu protože tim oddalováním pořádného vyšetření se stala nemoc chronickou…trochu mimo ale je to tak. Děkuji
Ale pokud chodí, arciť špatně, o holi, tak není „nemohoucí“: buďto je nemohoucí, nebo není nemohoucí, to je docela objektivně ustanovitelné factum. Pak, s dopomocí, k tomu autu dojde, ergo, morální dillema nenastává.
To, že jsou Češi, obecně, negativističtí, jsou s to hledat spoustu výmluv, proč něco nejde, namísto aby hledali způsob, poněvadž kde je vůle, je i cesta, a že mají obecně velmi nízké právní povědomí a mizivý respekt k právu do okamžiku, než to právo sami potřebují, je docela známé. Ale to neznamená, že když je něco všelidovou usancí, nebo všelidovou psychosou, že to je také morální.
Lidé obecně hledají racionální ospravedlnění pro zcela irracionální jednání.