Co dělat, když 6měsíčnímu jezevčíkovi beru kost a on na mě vrčí a dokonce mě i kousne?

Ty jsi zřejmě dobrý debil, když se psem zacházíš jak s kusem hadru. Pes je člen rodiny, má taky právo na svoje úlety. Krom toho rozdíl mezi „mrdat mi nohu“ a vrčení skutečně je. Co se týče vrčení snad záleží na situaci. Pokud vrčí když na něj někdo sahá při žraní je v tom velký rozdíl než když vrčí na majitele neustále. Jestli je pro tebe pes jen to nejposlednější hovno, tak si ho ani nezasloužíš, protože věrnější bytost než psa na světě nenajdeš. A prohodit psa zdí? To si dejte pozor na to co píšete nebo nějaké házení se psem už je týrání a to je taky trestné. Jde vidět, že to se psy vůbec neumíš když používáš zbytečně takovou brutalitu, ten pes z tebe nemá respekt, ten pes má z tebe strach! Pes není otrok ani kus hadru a jestli ho tak považuješ, tak sis ho neměl vůbec pořizovat. Neříkám, že si máš od psa nechat všechno líbit ale takhle daleko bych nezacházel. Já mám se psy zkušenosti už od dětství. Psy chovám celý život, nikdy jsem neměl problém s autoritou a posloucháním, u psů jsem si jednoduše vydobyl respekt jinak než mlácením. Na psa jsem šáhnul jen když překročil hranice, vrčet ho klidně nechám když vím že prostě hryže kost, pokud na mě pes zavrčel v jiné situaci, prostě jsem jej seřval a měl jsem pak klid. Pes mě normálně poslouchá, respektuje jako vůdce smečky ale strach ze mě nemá, přesně tak jak by to mělo být. Respektuje i ostatní členy rodiny a v to jsem s ním v životě nehodil nebo mu neublížil, psa považuji za člena rodiny, který taky může mít své „protivné“ nálady, tak jako to mají i lidé, je to proboha živá bytost. Zkuste se sakra vžít do kůže toho psa, to byste pak s takovým přístupem asi vás jako majitele nechtěl. Jako pokud si takhle léčíš mindráky z práce, tím že se psem zacházíš jak s hadrem, tak jsi jen zakomplexovaný blb, který si potřebuje dokazovat nadřazenost nad bezbranným zvířetem ale jeho stará ho má pod pantoflem.

Psa jsem zdědil a nemám ho rád. Až nebude, tak už nikdy žádný další pes nebude.
Pes pro mě není žádné nejposlednější houno – nečti mezi řádky, když to neumíš. Nic takového jsem nenapsal a mezi řádky taky ne. Psa zbůhdarma nebiju, ani k němu nejsem brutální. Psa nebiju ani cíleně. Nezbil jsem jej ještě nikdy. Že se mě bojí taky není pravda, jen má ze mě respekt, který předtím neměl k nikomu. Můj otec jej nevychovával nijak a podle toho to vypadalo. Litanie na téma jak nechováš psy celý život a vše návazné sis mohl odpustit, to jde zcela mimo mě.
Jo a příště si promysli, jestli tykáš nebo vykáš. Nemám proti tykačce na internetu vůbec nic, i když se neznáme vlastně ani virtuálně, ale tak, jaks to napsal, to působí trošičku úsměvně.

psům musí být jasné, kdo je tam pánem. Takováto laxní výchova připravuje velké problémy do budoucnosti. Právě u žrádla a u jejího odebrání se mu dá ukázat, kdo ho řídí a kdo rozhoduje co se bude či nebude dělat. To že se to nemá je nesmysl, snad to platí u cizích psů, Tam je to logické. Svého psa však potřebuji mít vychovaného. Štěně v 6 měsících může bez problémů dostávat kosti, snad kromě drůbežích dutých. Je to jeho přirozená strava

V původní otázce ale bylo šesté měsíční štěně,
nekoliv šestiměsíční…

To už je ale, ivzez, příliš grammar-nazi 😁 je snad jasné, že šlo o půlroční štěně, nikoliv 6. z vrhu, což by nemělo na odpověď pražádný vliv (tedy zda je 1., 6. nebo 12. z vrhu). Myslím si, že náš korektor to opravil správně (otázku neupravil sám autor) 🙂

Podle mne tam nebylo jasného nic.

Šestý měsíční jezevčík → odkud víte, že by mělo jít o šesté štěně z vrhu? Proč by to nemohl být šestý pes majitele → tedy majitele, který už by měl mít dostatek zkušeností?

Je jedno, kdo otázku opravil → oprava přišla až po vložených odpovědích.