Co dělalo radost lidem v minulých staletích?

Proč myslíš, že netrávili volný čas svými koníčky? Dobrá, možná nějaká velká chudina na to neměla čas ani náladu, ale ten zbytek, třeba boháči, ti jistě trávili volný čas svými koníčky.

Třeba básník Petrarca byl turista.

Já si myslím že radost jim dělal život, tzn. vše, co jim do něho zapadalo. Ono se zase tolik nezměnilo. A přestože dnes máme smartphony a v nich internet, stále potřebuješ někoho, kdo tě vezme do kina, na houby, do zoo, tancovat, na hory… (jediný totální nonsense kam vyrazit je tady snad McDonald's a jemu podobné). Můžeš namítnout, že to není až tak pravda, že bys někoho potřebovala, protože máme ten internet a tam jsou sosítě a tam jsme se všemi a kdykoli, takže nač někam chodit. Pravda. Jenže tímto způsobem fyzicky zchátráš, onemocníš a brzy sejdeš. No a radost, jak víme, se odvíjí od zdraví. Potažmo psychické rozpoložení/zdraví se odvíjí od zdraví fyzického. S nadsázkou by se dalo konstatovat, že sebemoudřejší člověk, který dokáže obsáhle a barvitě rozepsat své pocity, na tom nikdy nebude lépe, než ten fyzicky výkonný = zdravý! A zde je i odpověď. A také jedna rada: běž se hýbat, dokud máš ty možnosti! Hodně zdraví a následné radosti (;

To už jsme na tom vážně tak blbě? Proboha, co mají „koníčky, gastro zážitky, cestování, kultura“ společného s tím, jestli je člověk šťastný? Dojede autem na lotnisko, musí tam být čtyři hodiny dopředu, všichni stojí a čumí do toho placatého displaye, jestli a kdy tam bude ten jejich samolet, potom následuje podrobná prohlídka, včetně toho, že Herr von Schmirak si prohlédne novou kollekci spodního prádla na röntgenu a Herr Fister provede prohlídku dutin, pak jde 2 mi do toho samoletu tunelem, pak si sedne na místo, kde ani není místo na nohy a hlavu, vyfasuje nepoživatelnou housku a pívo, za 2–3 hodiny přiletí někam do „čo, Aladín, nieštartuje, nieštartuje?“, teďka, že jo, tady 8°C, tam 40°C, a začíná všelidová soutěž „komu ukradnou zavazadlo je král, komu poškodí zavazadlo je princ!“ Pak je naloží maršrutka a odveze do hotelu pro turisty, aby, náhodou, nepřišli do styku s místními a nechytili od nich mor, faraonovu pomstu, nebo malárii; teďka začíná další všelidová soutěž „kdo bude mít v cimře agenta kanałowego, vyhrává zájezd do pouště a komu spadne strop, dostane gulyás!“, pak je 14 dnů v resortu pro turisty, kde jenom žere, spí a válí se u vody, pak zase přijede maršrutka, odveze ho na lotnisko, tam začne handrkování s „allahu akbar!“, že 28 kartonů „Startek“ je opravdu pro osobní potřebu, pak zase Herr von Schmirak & Herr Fister, pak 3 mi chůze tunely, aby nakonec po třech hodinách, hnusném jídle a teplém pívu vypadl v Ruzyni. Nebo v Mošnově. Nebo w Krakowie. Nebo tak něco. Jo, a to je ještě dobrý scénář, nepadá strop, nedostala jebáka přes půlku Gesichtu, faraonovu pomstu, mor ani malárii! Ty další „zážitky“ jsou, snad, ještě horší. O tom život není, takový život vyssává, obtěžuje, a protože si to jedinec neuvědomuje, dostává se do začarovaného kruhu obsese a kompulse: kupuje více a více zážitků, aby ve výsledku stejně pořád trpěl blbou náladou.

K čemu si myslíš, že jsou všude po zámcích takové ty kredencie, sekretáře, gravírované, vykládané slonovinou, psací stolky atp.? Šperkovnice, jak vykládají průvodkyně, co už mají vyřešený problém, jak dosáhnout orgasmu, tak se pustily do provádění zámkem? Samozřejmě, že ne, ty byly úplně jinak zabezpečeny a bylo jich tolik, že by se vlezly do jedné střední zásuvky, maximálně, u hodně vysoké šlechty. Ne, vysoká šlechta byli grafomani, byli s to si psát, že sedí v cimře, kolem lustru létají mouchy, venku je dusno k zalknutí a nezaprší a nezaprší. A toto, prosím pěkně, posílat královskou poštou, drahou! Nebo osobním kurýrem, do Dolních Uher, tři měsíce to tam putovalo, aby si frajerka v zimě přečetla, že v Losinách bylo v létě horko. Opravdu, žádný problém! Ty sekretáře byly jakýsi renaissanční / barokní fuckbook, tam si tu poštu třídili, schraňovali a když přišla třeba nemoc, a z ní melancholie, tak se k ní vraceli.

A kdo jiný by si, jako, měl psát? Měšťáci? Byli negramotní, od čeho byl, asi, městský písař, že? Vždyť to byli „lopaťáci“, řezník, švec, krejčíř, kovář, cvočkar, a za hradbami Mistr ostrého meče. No tak co, dole od náměstí, či ulice, byl krám, dílna, tam mistr pracoval, ženská šla na trh, pokecala s dalšíma, kdy bude korunovace, a kdy pouť, pak vařila, pomývala, umývala, prala, a tak vůbec a podobně, pak přišel mistr na oběd, pak zase něco dělala, večer zamrdali, v neděli do kostela, ve svátek na pouť, nebo tak něco a podobně.

Poddaní? Měli pole, k tomu robotní povinnosti, když skončili na poli, nebo když byla zima, tak když neměli robotní povinnost v lese skrze dřevo, nebo tak něco, tak drali peří, spravovali prádlo, nářadí na pole, šili peřiny, opravovali hadry, přišel dráteník a opravil nádobí a tak vůbec a podobně. Asi jim tak blbě nebylo, když máme tak bohatou lidovou slovesnost a folklór, od negramotů, ne?

A v období konce patrimoniálního uspořádání (řekněme 1790 – 1850, zhruba) dělníci? Vždyť byli ve fabryce 12, 14, 16 hodin, pondělí až sobota, fakani 8, 10, 12 hodin, ženské taky tak nějak a podobně. Proč, asi, vzniklo dělnické hnutí a byly ty rebelie? Kdyby se měli dobře, budou mrdat, zpívat a ne se prát.

Radost si mohu udělat sám, to nezáleží na vnějších podmínkách, ale na mém stavu. Stav konta, majetku zdraví, zkušenosti, počet partnerek a pod je pouze přelud. Do hrobu si s sebou nic nevezmeme, tak bychom se měli radovat z toho, co máme. Nebo si myslíš, že se lidé dříve méně radovali? Jistě, měli hodně práce, byli na jednom místě, neměli informace a vzdělání. Například obejmout dobře udělanou holku musí zdravého chlapa vzrušit. A hlavně v těch dobách, kdy určitě nebyly plastické operace.

Myslím, že se více věnovali sexu.

Treba meli radost z toho, ze se vecer vsichni sesli u jednoho stolu, meli dostatek jidla, dobrou urodu a podarilo se jim vykrmit prasatko.
Starosti meli urcite taky, hlavne financni a starosti se zdravim, ale urcite zili vic pospolu a nedelali si starost, kdo bude prezidentem a cim budou topit napresrok. Meli hodne deti a o radost i starost meli postarano.