Co byste dělali, kdyby se vám chtělo brečet, ale nechtěli to ukázat?

Šla bych brečet tam,kde mě nikdo neuvidí.Nebo polknu slzy a dělám hrdinu.

Brečím, jak želva při každé příležitosti
dojme mě prostě všechno.
Nejvíc lidi, který týrají zvířata oplatila bych
jim to stejně, jak těm zvířatům :((

Pokusit se co nejintenzivněji myslet na příjemné věci a zahnat smutnou myšlenku.
Začít vymýšlet nějaký vtip, klidně na úkor té smutné myšlenky, pak už ti přijde vtipný i ten samotný paradox.

1.) Jdu na záchod, zamču se a bečím
2.) Zasměju se a budu se smát tak dlouho, dokut slzy nepovolí a řeknu, že jsem se tak smál, ža mi tekli slzy.
2.) Zamračit se, pak slzy nevytečou

To mi nejde, rozbulím se na dvě doby, utéct nestihnu :-O

Chce to len trochu cviku, nedať najavo svoje myšlienky, svoje city. Veď herci nie sú len na javisku, ale aj v bežnom živote. Ak dokážete napríklad na trhu zahrať scénku, aby ste získali nižšiu cenu, alebo pozorne počúvate svojho šéfa a tvárite sa podľa situácie, aj keď myšlienky vnútri hlavy behajú úplne inde, určite dokážete nedať najavo svoje city aj v smutnej, či veselej situácii. Treba len chcieť.
Na otázku „Co byste dělali, kdyby se vám chtělo brečet, ale nechtěli to ukázat?“ nedala by som to najavo.

Začal bych se smát… No na pohřbu bych nedopadl asi nejlíp…

Nebrečím – ale občas se vzteknu…
😉

Dala bych si na stole hlavu do rukou, aby můj obličej nebyl vidět. Myslím takhle: http://thumbs­.dreamstime.com/z/scho­ol-boy-head-desk-6782871.jpg Nebo bych to potlačovala.

Upravil/a: Nevíteto?

Šel bych kadit.