Kolikrát ztratil přítele, tolikrát člověk umírá! Proč půjčuje knihu, svého nejlepšího přítele? Či jde o zloděje času?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Ano, souhlasím s tím. Ztráta každého opravdového přítele člověka nějak poznamená, aktivity spojené sním, promluvy a společné zážitky končí a zůstávají jen vzpomínky. Jako by v nás něco umřelo, skončilo. Samozřejmě můžeme si najít nové přátele, ale každý člověk je jiná osobnost, má jiné myšlení a pak i společný výsledek ve dvojici je jiný.
O knize se říká, že je nejlepším přítelem. Mám mnoho takových knih, ke kterým se člověk rád vrací, a i když je zná téměř zpaměti, stále nachází nebo si alespoň oživuje nové věci, zkušenosti. A proč je půjčujeme? V tomto případě jde o hru se slovy. Kniha je jen v přeneseném smyslu přítel. A nepůjčujeme knihy cizím, neznámým lidem. I díky zapůjčené knize můžeme získat dalšího opravdového a skutečného přítele, který může nadále obohatit nejen naše zkušenosti, ale celý život.

Upravil/a: quentos

Chtěla jsem odpovědět, ale líp než Drap bych to nevystihla.
Tak se k němu jenom připojím.

_______

Doplňuji:

Zapomněla jsem na druhý citát → s panem Francisem nesouhlasím.
Ča strávený s přáteli – s lidmi i s knihami – považuji za nejlépe strávený.
Tak jacípak „zloději času“??

Upravil/a: ivzez

Skutečný přítel patří k největším pokladům, které může člověk v životě získat. Jeho ztrátou vzniká jistý pocit prázdnoty, kterou není snadné vyplnit nebo nahradit.
Stejně tak je to s dobrou knihou vlastní či vypůjčenou, pokud vášnivý čtenář přijde o možnost dotýkat se jí, listovat v ní, očima přejíždět řádky…
Čas strávený s přáteli i knihou považuji za přínosný, nikoliv ukradený.
Zaslouží si, abych si jich vážila a neměnila je za poklady možná lukrativnější, ale méně hodnotnější.

Stejně jako ivzes, těžko po Drápovi odpovídat, dá se pouze připojit