Čím to, že si mohou lidé mezi sebou dotykem předávat elektrické rány?

Jedná se o statickou elektřinu. Je třeba si nejdříve uvědomit, co za materiály oblečení obě používáte. Také zde mohou statické „výboje“ vznikat ve vlasech, sáhnutím na některý předmět v domácnosti a podobně. Někdy stačí pouze ruce nakrémovat, aby se tomuto jevu zabránilo.

Máma byla nabitá elektrostatickým nábojem, např. si otřela ruku o oblečení z umělých vláken a ty jsi byla „dobře uzemněná“, např. si stála bosá na něčem vodivém, nebo jsi se dotýkala uzemněného topení.

Jak už zde bylo řečeno, jde o statickou elektřinu. Na ní má vliv relativní vlhkost prostředí a materiály, kde snadno vzniká. Vzpomeňme si na základní školu a pokus s ebonitovou tyčí. Pokud dochází ke tření umělých vláken v prostředí s nízkou relativní vlhkostí, tak vzniká statická elektřina, která hledá protipól ke své neutralizaci – přechod na stejný potenciál jako protějšek.

Pokud někdo sáhne na druhého, tak to vypadá, že předal ránu, ale může to být i naopak. Mamka je na nulovém potenciálu a ty jseš na kladném. Potom přejde k vyrovnání potenciálu z tebe na mamku. Subjektivně máš potom opačný pocit.

Vše je o okolí a materiálech, umělý nábytek, umělé podlahy , umělé tkaniny atd. Jistě si většina z nás pamatuje na pokus z fyziky, kdy se tře ebenová tyč liščím ocasem. Je to stejný jev.

Je to jednoduché. Tvoje mamka „nasbírá“ statickou elektřinu, která může dosáhnout tolik voltů, že když se tě dotkne, proběhne skrz tebe do země (velmi malý) proud, který způsobí stažení svalů a ty to pociťuješ jako bolest. Mamka nasbírá statickou elektřinu třením, nejčastěji vlasů nebo chloupků o silonovou látku.

Pamatuji si případ, kdy v jedné muniční továrně došlo k neštěstí. Vybuchl tam střelný prach, kterým mladé dělnice plnily dělostřelecké granáty. Při šetření nehody bylo zjištěno, že příčinou výbuchu a smrti mladé dělnice byl elektrostatický výboj. Ze lžíce, kterou nabírala střelný prach, přeskočila jiskra. Jak se to ale mohlo stát?
Tenkrát se na našem trhu objevila novinka v oblečení, se kterou nikdo z projektantů nepočítal – silonové spodní prádlo. Té dívce je tehdy jako dárek přivezl ze zahraničí její přítel. Jak dívka při práci chodila, ochlupení na jejích genitáliích se třelo o silonové prádlo a po určité době dosáhlo napětí statické elektřiny v jejím těle takového stupně, že při dotyku lžíce s granátem přeskočila jiskra. A neštěstí bylo hotové.

Když jsme se to dozvěděli, nechtěl tomu v kanceláři nikdo věřit. Tak jsme udělali pokus. Zavolali jsme mladou asistentku vedoucího, o které jsme předpokládali, že nosí spodní prádlo poslední mody, tedy silonové. Požádali jsme ji, aby si vzala do ruky kancelářské nůžky, sedla si na židli a chvíli na ní vrtěla zadkem. Potom jsme ji vyzvali, aby se hrotem nůžek přiblížila k radiátoru ústředního topení. K úžasu všech, přeskočila jiskra o délce asi 3 cm. Můžeš to zkusit, pokud zrovna nepracuješ se střelným prachem, je to bezpečné.

Jak nebezpečný je takový elektrostatický výboj a jak je nutné se proti němu chránit, ukazuje další příklad. V jedné slovenské muniční továrně se vyráběly rakety země – vzduch. Jednou (už je to velmi dávno) jsem tuto fabriku služebně navštívil a dostal jsem se až do nejtajnějšího místa, kde se tyto raketové střely adjustovaly (tj. bojeschopné kontrolovaly a připravovaly pro expedici). Zaujalo mne, že dělnice, která adjustaci prováděla, byla připoutaná řetězem k železnému montážnímu stolu. Proslýchalo se, že na některých nebezpečných pracovištích pracují trestanci, a tak jsem se průvodce nesměle zeptal: „To je trestankyně, že je připoutaná?“ Ten se zasmál a odpověděl: „Kdepak, to je uzemnění. Kdyby hodila jiskru, tak vyletí celá fabrika do povětří. Pro ten případ přece máte příplatek ke služební cestě, to nevíte?“