Čím to je, že se některá hudba prostě nedá poslouchat?

Záleží na tom, o kterou hudbu jde. Někdy si říkám, co se považuje dnes za hudbu. Něco odrecitovat v určitém rytmu, přídat zpívaný refrén, opakování slov atd.. Takže tento způsob nepovažují za hudbu v pravém slova smyslu. Můj názor.

Každý to vidí jinak. Nevím, kterou hudbu vy myslíte.

Takže za hudbu považuji něco jiného, co skutečná hudba je. Někdy je nepříjemné, že jsou stále slyšet stejné skladby, dají se sice poslouchat, ale platí „dobrého ponálu“. Všeho s mírou …

Každá se časem oposlouchá. Jde jen o délku toho času.

Dávej pozor, člověk se v některých případech může i zbláznit z přemíry prakticky čehokoliv ;)

Nevím, čím to je, ale také mám pocit,
že se mi některé skladby nikdy neoposlouchají.

Prakticky celý Beethoven, Verdi, Mozart,
Palestrina, Josquin des Prez a pár dalších.

(Také mám Měsíční sonátu ráda.
Díky za odkaz, už ji mám v počítači.)

No, já ti nechci kazit radost, ale zkoušel jsi ji opravdu „poslouchat“ (třeba tu měsíční sonátu)? Mám dojem, že tento popis (ani jsem si nevšiml, že mi tu hraje už 2 hodiny) odpovídá spíš vnímání typu zvuková kulisa. Představ si, že by někdo napsal „ten film mi na televizi běžel pořád dokola celý den, ani jsem si toho nevšiml“. To by asi nebyl zrovna pozorný divák. Většina klasické hudby (hlavně po Beethovenovi) není zamýšlená jako druh zvukové kulisy. Jistě, může to také určitým způsobem fungovat a může to mít dokonce i různé účinky (viz Mozart efekt, nebo třeba pokus s pouštěním klasické hudby jako kulisy v metru v Torontu – pokud se nepletu v městě – výsledek byl takový, že u nich došlo k poklesu vandalismu). Jestli se člověku určitá hudba líbí, či nelíbí, do značné míry souvisí s tím, jestli se dotyčný v daném typu hudby orientuje, což zase závisí na jeho zkušenosti. Hudba klasicismu (kam Beethoven z velké části spadá) je oblíbená i mezi laiky právě z toho důvodu, že má nejblíže k tomu, s čím se většina lidí může běžně setkávat – k populární hudbě. Celou touto problematikou se zabývá obor hudební psychologie, ke kterou se třeba u nás zabývá Marek Franěk, nebo Hana Váňová.

To bude tím, že máme prostě každý nějaký vkus a to by se mělo respektovat.