Svým životem. Nejznámější česká operní pěvkyně Ema Destinnová zažila strmý vzestup, období slávy, ale i hořký konec a pád do osamocení. V Národním muzeu mají předměty v její pozůstalosti z obou etap jejího života. Šperky z doby, kdy na pódiích dobývala svět i smutné dopisy z konce života.

„Byla to první opravdová hvězda. Po ní nesly jméno oplatky "destinky“, vyráběly se kabelky s emblémem ED," řekla iDNES.cz Vlasta Koubská z divadelního oddělení Národního muzea.

Pro její spojení s vlasteneckým odbojem byl umělkyni zabaven cestovní pas, takže se mohla pohybovat jen po území monarchie, navíc sledována policií. Na vystoupení v cizině mohla až do konce válečného konfliktu zapomenout.

Ve světě mezitím dorostla nová generace zpěváků, takže po válce už zájem o Destinnovou poklesl. Na pódia se tedy vracela jen nepravidelně. Konec kariéry i pád do samoty nesla velice těžko.

Jd6NoQJ:zpravy­.idnes.cz/doma­ci.aspx%3Fy%3Dza­jimavosti/des­tinova.htm+&cd=1&h­l=cs&ct=clnk&gl=cz&cli­ent=firefox-a

Bankovky nabízejí, na rozdíl od mincí a poštovních známek, díky jejich rozměru mnoho rozsáhlejších prvků s možností uplatnit uměleckou tvorbu. Některé bankovky jsou pravá umělecká díla, která perfektně zrcadlí duch svého času a často byla vytvořena známými umělci.
Bankovky často zkrášlují portréty známých osobností z oboru politiky, umění, kultury nebo vědy (osobnosti jako je např. Jan Ámos Komenský, Ema Destinnová, Tomáš Garrigue Masaryk, František Palacký, Božena Němcová, Karel IV. atd.). Každá bankovka je unikát, protože má vlastní sériové číslo, a tak vlastně existuje pouze jednou.
http://www.pa­pirovaplatidla­.cz/informace
Doplňuji:
E. Destinová nesměla být za socialismu připomínána. Zřejmě kvůli tomu, jak vyplývá z hodnocení filmu, který natočil Jiří Krejčík,, že proti cizímu útlaku je skutečně zřejmě možno bojovat hlavně jen zvýšeným národním vlasteneckým cítěním a tím, že se lidé dají dohromady .

Upravil/a: annas

Ema Destinová byla přesvědčená vlastenka. Pomáhala protirakouskému odboji a zajišťovala pro prof. Masaryka a odbojovou organizaci Maffie službu revoluční kurýrky. Rakouské úřady její činnost odhalily a Emu zatkly, přestože měla průvodní list svého obdivovatele císaře Viléma. Vzhledem ke své světové proslulosti nebyla uvězněna, ale bylo jí nařízeno domácí vězení v jejím zámečku ve Stráži nad Nežárkou. Po roce ji umožnili opět veřejně vystupovat, v Národním divadle i na jiných scénách zpívala slavné árie přepásána národní červenobílou stuhou. Každé vystoupení zakončovala zpěvem písně Kde domov můj a její koncerty se pokaždé stávaly malou národní manifestací. Památné je například její vystoupení ve Smetanově Libuši v Národním divadle v roce 1917.

Na otázku již tady bylo zodpovězeno, ale když jsem si přečetl tvoje doplnění, tak mně napadlo, že třeba jednou bude na nějaké bankovce vytištěn portrét Lucie Bílé a vedle ní bude vytištěno její pravé jméno- Hana Zaňáková.