Odpoveď byla označena jako užitečná

To bych zrovna netvrdil, ale pokud by se to přeformulovalo na: „Čím je člověk blbější a čím méně o problému ví, tím jasnější a pevnější má názor na jeho řešení!“ – tak s tím bych SOUHLASIL! :D :D :D

A1 – Jak u koho. V tomto ohledu víc než jinde platí, že pravda vyjde najevo teprve tehdy, když POŘÁDNĚ „lezou tlustý do tenkejch“. A čím drsnější/krutější podmínky na její zjištění se nastolí, tím je relevantnější výsledek.

V této souvislosti mám jeden zajímavý (vlastní) postřeh. Ti, kteří se nijak netají tím, že když se k nim otočíte zády, tak okamžitě máte jejich kudlu mezi žebry se ČASTO ukáží, jako pevné charktery. Dokonce bych tvrdil, že čím menší „morální minima“, tím usilovněji na nich lpí. A naopak – čím větší moralista, kazatel a obecně jedinec s „vysokými morálními standardy“, tím větší šance, že v případě OPRAVDOVÉ TVRDÉ zkoušky NAROSTO SELŽE. (hraničící s jistotou!!) Divné, že? ;) :D :D

A2 – A kdo by nechtěl být někým lepším? Já bych chtěl být Gauss zkřížený s Hilbertem, Cantorem, Spinozou a Wittgensteinem, jenže se „nějak nedaří“, no. Nevadí, i tak jsem překrásný, úžasný a skvělý Aliendrone! ;) :D

A3 – Pokud se opravdu důsledně a upřímně pustíme do „zkoumání vlastní hodnoty“, dojdeme k těmto dvěma závěrům >

1. Jsem jedinečný, nenahraditelný, non plus ultra!
2. Jem naprosto bezvýznamný, dokonale postradatelný a bezcenný!

Který závěr to bude závisí na úhlu pohledu. Nic mezi tím NENÍ, pokud vyjde něco jiného, je sebehodnocení nedůslené a neupřímné.

B1 – Ano, to souhlasí. A jak už napsali jiní – pokud chcete něco dokázat, tak tohle je vám úplně k ničemu. :D :D :D

Myslím, že ne vždy bez vyjímky, ale dost často se to stává.
A1. Plně souhlasím, ovšem i zde jsou světlé vyjimky
A2. Opravdu velmi časté postižení
A3 plný souhlas.
B. Velmi dobrá metoda jak nebýt kritizován.Je zde pouze jeden jediný problém, neposune nás to ani o kousek vpřed.

Rozhodně bych to nezevšeobecňoval. Naopak je známo, že právě odborníci ve svém oboru, bývají nejnáročnějšími a nejpřísnějšími kritiky. Ti si určitě zvyšovat sebevědomí nepotřebují. Druhá sorta jsou lidi, kteří vědí prd a kritizují úplně všechno. Je jich dost i na tomto webu.

Sice to určitě často platí, ale svět je pestrý a lidé taky.
Podle křesťanství je Bůh maximálně přísný co se týče standartu lásky. Zároveň je nepochopitelně odpouštějící. Co chybí k dosažení tohoto standartu, vykoupil svým utrpením a byl by rád, kdyby i jeho následovníci byli ochotní s ním vypít trochu žluči. Ježíš se třeba zastal cizoložné ženy, kterou chtěli kamenovat. Učitele zákona provokoval různými zdánlivými přestupky zákona, ale poukazoval na lásku k Bohu a bližnímu.
„Papežštější než papež“ se často říkalo o české unijní politice. Ale očem to svědčilo nevím.
Přísný kritik může být často i začátečník, snaží se držet standartu i sám u sebe a chce tak i po druhých, ale je teprv na začátku cesty hledání moudrosti, je třeba mu dát čas. Možná by se to dalo nazvat cesta k najití sama sebe i druhých.
Někteří lidé mají kritiku v povaze,ale nemusí být rovnou hned špatní. Pouze nejsou dokonalí a nejsou lhostejní k nespravedlnos­ti.Lhostejnost není tolerance.

Ad B1) vhodné doplnění k tématu. Laik

>Když se setkají kritici, mluví o barvách a kompozici. Když se setkají malíři, baví se o tom, kde se dá koupit nejlevnější terpentýn. – Pablo Picasso
>Chlubí se pan Novák: „Dnes jsem na poradě tvrdě zkritizoval šéfa!”
„Toho, co před týdnem nastoupil?”
„Ne, toho, co před týdnem odešel!”
>Kritizovat, – to znamená sdělovat autorovi, jak bych to dělal já, kdybych to dokázal.
>Kritici jsou krvežízniví lidé, kteří to jen nějakým nedopatřením nedotáhli na kata. George Bernard Shaw