Chtěly byste někdy zažít život vězně?

Pokud ti nevadí, že nejsem žena, tak ti odpovím. 😉
Zažil jsem to kdysi za bolševika, byl jsem tam ve vazbě jen asi 14 dnů a pak mne s omluvou prokurátor propustil. Útěk jsem neplánoval, jen to, jak mu pak rozbít držku 😁
Nedostal jsem ani kačku, ale nemusel jsem platit pobyt 😁.
Teď, v důchodu, bych tam občas i šel dobrovolně, možná bych se měl i líp.

Žiji tak, abych to nezažila.

Byl jsem měsíc v psychiatrické léčebně Dobřany ( http://www.pldo­brany.cz )na uzavřeném oddělení a tam to skutečně vězeňský život dost připomínalo a zopakovat bych si to nechtěl.

Prima nápad – v pátek odpoledne.

ne.
už jenom pro pocit, že nemůžu odejít, kdy chci a kam chci.

asi bych rychle dostal ponorkovou nemoc.

všechny vězení nejsou, jak si myslíte, podobné jako Mírov.

Vězni, pokud nejsou nebezpečni pro okolí můžou mít hlidně vycházky, ale musí se včas vrátit. dokonce u těchto vězení nebývají ani mříže a normální plotek, žádné betonové zdi obtáhnuté ostnatým drátem.

ale útěk z Mírova bych si vážně chtěl zkusit :)

I když by to bylo jen na zkoušku, nemuselo by to dopadnout dobře. Zkus si vygooglit „Stanfordský vězeňský experiment“

Budete si asi myslet, že si dělám legraci, ale byla jsem s manželem zavřená na rusko-mongolské hranici, cca 30 hodin. Ne sice ve vězení, ale tak různě v kasárnách a pak v kanceláři v budově nádraží, ale nesměli jsme se volně pohybovat a doprovod jsme měli i na WC. Ten zvláštní pocit si pamatuji dobře. Nic nám nehrozilo, byli na nás celkem milí, ale stejně se člověk cejtí divně, když kouká z okna, chtěl by někam jít, ale někdo mu v tom brání.
Po pár dnech jsme se na to místo dostali znovu, teď už svobodně, schválně jsem si chodila po tom městě, po těch místech, na který jsem koukala před tím z okna a strašně jsem si to užívala a vnímala ten pocit svobody.