anonym
Je tomu dávno,co jsem měl živý sen,na který do konce života
nezapomenu.Když jsem byl mladý jinoch,opil jsem se,jak se říká do
němoty.Ráno jsem se vzbudil s pocitem,že jsem něco udělal.Prostě se mi
zdálo,že jsem zabil člověka a jeho tělo jsem schoval do břidlicového
dolu,kde se dlouhá léta netěžilo.Každý den jsem očekával VB kdy si pro
mne přijdou.Nedokážete si představit,v jakém stresu jsem žil.Prostě
hrůza.No, a po několika dnech se mi to v hlavě srovnalo a ujistil jsem
se,že to byl jenom sen.
Terryle
Je pár motivů snů, které se mi pořád vracejí v různých obměnách.
Byly doby, kdy mi neustále ujížděly vlaky a bylo mi to jedno, což je docela
zvláštní reakce, když jsem to fakt chtěla a měla stihnout :o) Další
nepříjemnej snovej vzorec je, že se někde probudím, nevím, kde jsem, jsem
tam sama a je totální tma – neznámý místo, většinou divný (kostel,
zavřený bar atd). A obvykle ještě k tomu zjistím, že jsem ztratila buď
kytaru nebo brýle, což jsou v tom snu dvě životně důležité věci a to
mě vyděsí ještě víc.
A poslední, nejčastější a nejškaredější… jsou letadla z nebe.
Vždycky jsem na zemi, koukám nahorů po letadlech a najednou mi dojde, že
tohle letí nějak divně a že vlastně neletí, ale padá. A že spadne
někam daleko. A pak mi dojde, že nepadá daleko, ale na mě – a než
spadne, probudím se. Jen jednou se mi zdálo, že dopadlo – ne na mě, ale
hodně blízko – a byl to ten nejšerednější sen snad v mým životě,
protože si dodnes nedovedu vysvětlit, jak jsem se v něm chovala a proč.
Vyděsil mě ne ani tak tím, co se v něm stalo, ale jako kde se mi to vůbec
vzalo v hlavě, i když to byl jen sen… Poslední dobou se mi ale
i o těch letadlech zdává míň a když havarujou, tak už to není přímo
na mě, ale někam dál, kam jen vidím. Ale jsem buďto jaksi divně ochromená
a nic nedělám, nebo nemůžu najít mobil, nebo mi to nikdo na záchranný
lince nevěří, nebo mi okolí říká "nevolej tam ,to nic není (!) nebo se
mi vůbec samotné nikam volat nechce (!!!). A tuhle dokonce jedno vůbec
nespadlo, ale za lesem se otočilo a přistálo :) Takže se sny vlastně
vyvíjej dobře.
Poslední týden na mě pro změnu padali pavouci ze stropu sklepa – přesně
vím, jak to vzniklo, jeden obrovskej mě docela zhnusil a strach, že na mě
spadne, mi evidentně vlez i do snů. Tfuj, to už jsou snad lepší ty
letadla…
Zajímalo by mě, co by na tenhle druh snů řekl nějakej psychoanalytik.
Jasně, že to mám hlavně z toho, o co se zajímám a o čem píšu, ale…
přece jen ty reakce jsou přinejmenším zvláštní.