Chtěli byste se někdy ocitnout v Oválné pracovně v prezidentském sídle prezidenta Spojených států?

Že bych po tom nějak toužil se říct nedá, ale kdybych měl možnost, tak bych určitě neodmítl.

Ani ne. Interiéry mne nelákají ani na hradech a zámcích.

To je ako ísť do múzea, galérie. „Nepribližovať sa k exponátom, nedotýkať prítomných figurín (prepáčte, aj to sú živí ľudia), nebehať mimo vyznačenej trasy, nedýchať, …“ Chvíľková radosť zo zážitku byť na mieste, kde sa „páchali dejiny“. Ale kdežeby, skutočné rozhodnutia vznikajú inde, v inej oválnohranatej pracovni.
A buďte si istá, že do tej onej malej miestnosti 🚽 vedľa Oválnej pracovni vás nepustia, aj keby ste sa následne stali vodníkom, Rusalkou, alebo žabkou.)

Ale všetci vám budú závidieť… predsa len… Oválna pracovňa, to je pojem! Predsa len, nie každý sa mohol pozrieť tam, kde krytý z vonku neprestrelným oknom a za starým kancelárskym stolom sedí „Sen každého občana sveta“.

S průvidcem? A co s průcovidcem?;-)

Nechtěl. Co bych tam dělal? U nás máme spoustu hodnotnějších památek a ani je dost dobře neznáme. Nic takového mně nikdy nelákalo.

Nijak mě to neláká.
Kdybychom byli poblíž a byla ta příležitost, možná bychom se mrkli.

Dovedu si to představit, že bych tam procházel. Je to stejné, jako když procházím hradem. Fotky z té místnosti existují, takže to není nic vyjímečného.

… když tam nebudu sedět (stačí vidět, jaká je vo to řežba, takže jsem bez šance), tak nevim, proč bych tam lezl a co bych tam dělal …

Raději bych s Milošem Zemanem odemykal korunovační klenoty. Klidně i za kovida, viróza jako viróza.

Ani ne. Možná kdyby tam seděl někdo zajímavej, ale za současné situace…