Chodí vám děti domů se „saláty“ místo školních knih?

Neni za tím nic jiného než peníze. Co nejlevněji vyrobit, což se promítne na kvalitě. A na druhé straně škola potřebuje finance na jiné věci, tak se snaží aby učebnice byly co nejdéle v oběhu.

škola by dávala vše nové, ale nemá na to peníze! V současné době nemá žádná škola peníze a tak si nemůže dovolit kupovat nové věci..
U nás je to stejné ;)

Já od školy nedostávám nic, musím si vše koupit sama. Veškeré učebnice, sešity a další pomůcky si kupuju na vlastní náklady. Na všechny své věci jsem hrozně opatrná, takže mým knihám nehrozí, že by se z nich stalo salátové vydání. 🙂 I když na základce si pamatuju, že učebnice tedy vypadaly hrozně. Jednotlivé stránky se z nich jen sypaly…

Vnuk dostal vše nové.

děti nemám, ale zkušenost se salátovým vydáním učebnic ano – je to jako u vás, taky jsme museli vše dát co do nejlepšího stavu než jsme knihy na konci roku odevzdali a pokud vypadali přespříliš poškozené museli jsme si je zaplatit, tak to chodilo na základce. Na gymnáziu jsme si knihy kupovali sami, takže každého věc jaké měl.

Jen mě napadlo – jestli škola nemá peníze nebo nechce uvolnit peníze z rozpočtu na nové učebnice možná by bylo lepší aby si děti kupovali vlastní…
Anebo je opravdu problém v dnešní výrobě… i když je to dva roky zpátky – všechny knížky moje vlastní, používané čtyři roky a na odpis nebyla ani jedna, jenom snad ze Sbírky úloh do matematiky mi vypadly tři čtyři listy… to bylo takové to brožované? vydání, no prostě listy, kus obvazu a lepidlo a desky k tomu :)

Přeji hodně síly a trpělivosti u lepení… :)

mám doma prvňáčka, který dostal všechno nové – jsou to spíš pracovní sešity – budou do nich psát a kreslit, takže by to nemělo smysl, kdyby je dostal po loňských prvňácích ;)
já mám podobnou zkušenost z vlastních studií – knížky bylo vždy třeba zalepit pro příští rok a na gymnáziu jsme si je taky kupovali vlastní – ještě je mám schovaný :)
napadlo mě, jestli ty vaše jsou opravdu rozpadlé na jednotlivé listy, možná by stálo za to optat se nějakého knihaře na znovusvázání – taky by vám to mohla škola proplatit, ne? :)

Nebude to tím, že dnešní děti si ničeho neváží, nic pro ně nemá dostatečnou hodnotu, protože „když se to rozbije tak co, máma/táta mi to koupí nové a ještě více in než to původní“? Ale abych nekřivdila těm skromnějším – také to je snížená kvalita výrobku, jako u všeho co se dnes vyrábí – výrobce potřebuje odbyt, tak varábí zboží schválně tak, aby dlouho nevydrželo. (My zrovna vybíráme skříně a je to to samé – i masiv je „hrachovina“, kde jsou ty doby, kdy nábytek někdy i přežil majitele a pak, když už nebyl tak pěkný, ale pořád ještě funkční, se ještě dal použít na chatě. Ale promiň za mé postěžování.)
Na zálkadce (1990–1999) jsme učebnice dostávali, a vždycky před koncem roku jsme je také opravovali, gumovali poznámky a paní učitelka pak psala do tabulky stav na začátku roku a na konci. A psali jsme tam i naše jméno. Kdo měl rozdíl opotřebovanosti moc velký, musel učebnici zaplatit.
Na střední jsme si všechny učebnice kupovali, ale protože náš obor byl docela vzácný (jako SŠ byl zaveden rok před námi a 5 let po nás obor zrušili – nechali jen VOŠ), mnoho učebnic se ani nevyrábělo, tak jsme celou hodinu jen psali a psali do sešitů. Na to málo co se dalo často s obtížemi sehnat byl každý opatrný, protože jsme všichni věděli, že v čím lepším stavu učebnice budou, za tím více peněz je pak budeme moct zase podat – a pro studenta každá koruna dobrá.

U nás to docela jde, i když má knížky starší. Spíš sešity mají oslí uši. Jinak se ale snažím, aby měla dobrou aktovku a případně desky na sešity. Jen to do nich dávat…