Byl jsem na vojně jako radista (70 znaků za minutu), takže jsem se naučil Morseovu abecedu. Trochu střílet, trochu sebekázně. Vzala mi dva roky z civilního života a ještě 2 měsíce k tomu, prodloužili nám to. Dala mi manželku, tam jsme se seznámili a jsem s ní i teď, příští rok, pokud se dožijeme, bude diamantová svatba.

Upravil/a: quentos

Hodně dlouho jsem vojnu vnímal dost negativně, podobně jako Kepler. Ale vzhledem k událostem v posledních letech už to tak nevnímám a vidím, že je stále nutné být připraven na nejhorší. Kromě toho, že mi voj. služba vzala kousek života, naučila mě alespoň zacházet se zbraní (rozebrat, složit a použit sapík, tehdy vzor 58 viz https://www.voj­sko.net/vyzbroj-pechoty/71-utocne-pusky/838-vz-58), na pasece v lese na novinách rozebrat téměř do šroubku, poté zase složit a zprovoznit dálnopis D 302 viz http://www.vhu­.cz/exhibit/dal­nopisny-stroj-d-302-dalibor/ 🙂, opravovat v časovém presu a ve ztížených podmínkách různá zařízení spojovací techniky a další věci, jako odolávat hladu a následně pak sežrat všechno, co dostanu do ešusu a nedržkovat. Bylo by toho ještě dost. Tenkrát jsem si myslel, že to nikdy potřebovat nebudu, ale dnes už si tím nejsem úplně jistý i přesto, kolik mi je let.

Upravil/a: orwell

Nedala mi nic, byla to pakárna na entou. Jako absolvent chemické vojenské katedry jsem dělal spojaře, zatímco chemického zbrojíře dělal elektrikář. Jako politicky nespolehlivý jsem skončil jako svobodník, zatímco ti spolehliví odcházeli na normálních útvarech do civilu v hodnosti kapitána. Za celou vojnu jsem si nevystřelil ani jednou. Ještě že už byli zrušení Černí baroni…

Částečně to mám podobné jako Orwell, ale hlavně, celé dva roky jsem byl oddělen od manželky, neboť jsme se vzali těsně po nástupu na vojnu. To bylo to nejhorší co mně vojna dala. Dodnes jsme spolu – již 55 let. Nicméně když už jsem tam musel trávit 2 roky + 2 měsíce ( zaškolení nováčků) tak jsem se začal silně zajímat o to co dělám. Byl jsem letecký mechanik odbornostně motorář a drakař, takže jsem se staral o konkrétní letadlo MIG 15 bis. Za celou vojnu jsem se prokousal přes odbornostní třídu 3 – 2 – 1 až na M (mistr) . Na M se již dělaly zkoušky na odborném velení letecké armády. Hnacím motorem pro toto vzdělávání byl opušťák za každou získanou odbornostní třídu a od tř.2 i vyšší žold, ale i celkem zajímavá práce ve vojenském režimu. Vůbec byli jsme jsme u letadel všichni bezvadná parta, takovou jsem v civilu nezažil. Na vojně jsem skončil na hodnosti četaře a do civilu jsem odcházel jako rotný. Tato hodnost mně velmi zpříjemnila voj. cvičení ( kterých jsem absolvoval cca 5). Měl jsem práva jako praporčíci a důstojníci z povolání, takže jsem mohl jezdit každý den domů atp. Víceméně se o mně nikdo nestaral.

Upravil/a: mosoj

Koukám, že je tu snad každý spojař, včetně mě. :)
Tak co mi vzala… iluze o armádě, to především. Nějaký ten zbytečně promarněný čas, to jistě. Ale ne všechen považuji za promarněný. A také mi „vzala holku“, jako asi mnohým jiným, 2 roky je fakticky dlouhá doba (pro mladé), to pak holka easy „podlehne jinému“. ;)

A co mi dala? Tak především mě psychicky posílila. Ona ta veškerá gumácká i mazácká buzerace, „atomové výbuchy“, bufety/sahary, šaškování na buzeráku v kompletním atombordelu v parném letním dni (prvně jsem poznal opravdový hlad, během přijímače jsem zhubnul asi 11kg, ani mutti mě po tom měsíci co mě neviděla nepoznávala) a tak vůbec – však asi víš – byla dobrá právě pro tohle.

Přirozeně i nějaké ty vojenské skilly jako třeba že umím pracovat s R 140X https://www.val­ka.cz/SOV-R-140X-radiova-stanice-t80929 , (R 140), R105, různé ty RFky včetně většiny tehdy používaných pojítek (s vyjímkou „kosmiků“, až takovou důvěru ve mně soudruzi neměli, muehehe). Blbnutí s SA-58 nebo polní lopatkou (pamatujete lidi „okop pro klečícího střelce“? :D) jsem moc neužil, však také spojaři nebyli žádní bigoši. Zato jako hodnotné pojímám naučení se vedení rádiového provozu (rozuměj morseovce) a především obsluhy (radio)dálnopisu (rozuměj – psaní na stroji), znalost obojího jsem zužitkoval i v civilu. :)

Ono je toho vlastně HODNĚ, co jsem se tam naučil (včetně věcí, které bych umět neměl/nemusel, ale co by člověk neudělal z nudy – inu umím třeba pokládat „bakelitky“ [protitankové miny] a vůbec kdejaké bejkárny, jakkoliv většina věcí byla v běžném životě nepoužitelná. :)

Co jsem si ale odnesl „ze všeho nejvíc“? No přirozeně zážitků, historky, které se dávají k lepšímu u piva (jakkoliv je značné množství z nich pro ty, kdo neprošli ZVS nepochopitelná). Hele, však víš jaké to je – když je u piva fakticky nuda a „není o čem“, tak se prostě vytáhnou „historky z vojny“ a hnedle je veselo. ;) :)

Jakou mám hodnost dnes nwm, naposledy (krátce po převratu) mi od OVSky přišly 2 dopisy naráz – v jednom mě informovali, že jsem byl povýšen na nadporučíka v záloze (dlouhá historie, ZVS jsem nastupoval po maturitě jako vojín bo na školu mě nevzali z „kádrových důvodů“, vystudoval jsem až po vojně poté, co jsem „nabyl dostatečné třídní uvědomění“ ;) :D). A v druhém, že jsem neodevzdal v pořádku „aratexy“ (tepelné vložky do maskáčů) a ať do 15. dnů uhradím na účet blablabla… (jak na to přišli po té době netuším, ale handrkovat s armádou pro pár šušní se mi nechtělo). Od té doby si na mě armáda nevzpomněla, ale vůbec jí to nemám za zlé. :)

Kepler>>> Nepamatuješ si to blbě? Do civilu absíci chodili jako podporučíci v záloze, ne? ;)
orwell>>> Tak přesně TO SAMÉ mi nedávno probíhalo hlavou také, ale ukonejšil jsem se tím, že mám slušnou šanci natáhnout ráfy dřív, než to začne. :(
paul1>>> Chytal jsem 100–120znaků, „slyšel jsem“ i víc, ale to mi nešlo zapisovat bez výuky toho pípáckého těsnopisu, ten neumím, bo jsme se ho neučili a „podepsat to“ jsem ani zaboha nechtěl. Ovšem klíčování byla u mě slabota, jen 60 znaků, pak jsem nebyl srozumitelný. Umím obsluhovat radiodálnopis (potažmo jsem se na vojně naučil psát na stroji – 120 úhozů při přezkoušení), heč! ;) :D :D
Ale s tím „diamantěním“ – hluboký RESPEKT woe! Nechtěl bys napsat nějakou publikaci, abychom my žabaři také konečně věděli „jak na to“? ;) :)

Převážně ztracenej rok. Trocha buzerace, trocha nových zkušenosti (u mně ten dálnopis byl trochu modernější, už nevážil 30 kilo, asi jen 15 a neměl typové kolečko, ale kladívka (pokud se pamatuju dobře) A nikdo nechtěl abych ho rozebíral (no vůbec se v něm šťourat!!! Takovej poklad!!! 😉 ) – u nás byli dálnopisy v permanentním provozu, jeden ve funkci, druhý v záloze (a pro případ, že je třeba opravdu vést dvě spojení najednou, nebo pro přípravu zprávy k odeslání) a když se jeden pos… tak se začala zuřivě hledat náhrada – pak se našla někde ve skladu funkční ruská verze, která místo jedné sady znaků měla azbuku. Takže když jsem to opravdu museli použít, tak zapnout děrování pásky a když někdo odeslal nevhodný znak (tuším prázdný znak – na našich dálnopisech to nedělalo nic a na ruských zaplo azbuku), museli jsme to pak nechat přetisknou z pásky s tím že jsme tenhle znak přeskočili.

Jinak jako vojín jsem nastoupil, jako vojín skončil. Plánovali mi PŠku, ale když jsem jim u odvodu řekl, jakej jsem mrzák, nějak už pro mně neměli vhodný plán.

Ale po zaškolení alespoň trochu rozumný režim – velitel mně nechal si vzít počítač, takže během noční jsem mohl alespoň trénovat asembler 😉

Jé, kolegové dálnopisci, hele>
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=tXOKBg-FQos
😉

Vojna mi toho dala tolik, že jsem to podepsal. Naučil jsem se tam spoustu spoustu věcí, třeba obsluhovat větroměrnou pušku (vsadím se, že 99% z vás o něčem takovém nikdy neslyšelo).

Upravil/a: Emefej