Bývalo by bylo lepší, se v 68., po vzoru Ukrajiny, bránit?

To byla zcela odlišná situace. Nebylo ani dost dobře možné, nějak bojovat. Ti co by začřli bojovat by byli velice brzy poraženi a mrtví. Nelze srovnávat nesrovnatelné. Velice dobře si tu situaci pamatuji a ta se od Ukrajiny velmi lišila.

Ne.
Naprosto nesrovnatelná situace a podmínky.
Je třeba si uvědomit, že Operace Dunaj, okupace ČSSR se účastnilo 5 armád zemí Varšavské smlouvy.
Tehdy asi nikdo nestál o krvavou řež (jako v Maďarsku 1956).. Ani Západ o třetí světovou válku (s bývalým spojencem) nestál (!).
PO válce se rozdělila „kořist“, mezi mocnosti. Spadli jsme na Východ a tomu nebylo možné se vymknout, vymanit se. Chyběla nám velikost a síla Jugoslávie a svéhlavost Tita. Nemohli jsme se stát hybridem mezi Západem a Východem. Zuřila Studená válka Reforma v ČSSR, předem odkázaná ke zkáze…… Stejně, jako před tím v Maďarsku. V té době UK, Francie a Izrael intervenovali do Egypta. Což SSSR pasivně „tolerovalo“.

Zásah (intervence), byl podpořen ŽÁDOSTÍ konzervativního křídla KSČ Historici se neshodnou na důvodu/dech.

1. V Polsku, Maďarsku a NDR už sovětské vojsko bylo rozmístěno a Kreml toužil mít armádu i v ČSSR. Tedy dotvoření OBRANNÉHO valu proti zemím západní Evropy. ;D
2. Jiní, že se jednalo o aktuální vývoj v ČSSR (rozkol v KSČ, reformy, Pražské jaro).. Vedení státu a Antonín Novotný se bránil vyhovění požadavkům na rozmístění sovětských vojsk na našem území.

I ze zdroje:
https://www.us­trcr.cz/polemi­ka-historici-o-duvodech-invaze-vojsk-v-roce-1968/

Upravil/a: da ny

Lepší nebo ne, to je otázka. Ukrajinci budou mít na dvacet let zdevastovanou část země, infrastrukturu, tisíce mrtvých… S obnovou pomůžou ostatní a podle příkladu Německa je dost možné, že na tom budou po této stránce líp. Mrtvé k životu nepřivedeš.

Nám se nic takového nestalo, ale politické rozhodnutí nám zlomilo páteř. Už podruhé. Nevím, jak bychom dopadli, kdybychom se bránili. Odrazit první nápor byhom zvládli. Co by bylo dál, jak by na to Moskva reagovala, to už je čirá spekulace. Ale vím, že politici pro naši morálku znamenali národní katastrofu. Z toho se budeme dostávat několik generací.

Když si odpovíš, jestli je lepší zdevastovaný stát, nebo zdevastovaná morálka, pak si odpovíš, jestli jsme se měli bránit nebo ne.

Spíš by si měli na Ukrajině i jinde vzít vzor z nás, jak perfektně umíme každý politický konflikt vyřešit jednáním, bez lidského utrpení, ničení majetku a často i s humorem.

Soudruh Dubček studoval s vynikajícím prospěchem komunismus v Moskvě na doporučení Brežněva odstranit Novotného byl velmi aktivní / Novotný dlouhá léta odmítal umístění vojsk Sovětského svazu na území ČSR /, tudíž se to soudruhu Dubčekovi a jeho kompánii povedlo. Pobláznil národ o jiném Ismu ve Varšavské smlouvě což se povedlo později podepsal okupaci v Moskvě a o rok později pendrek zákon na ovečky které pobláznil o jiném Ismu.
Já mám názor jak pak by dopadli blouznivci v dnešní demokratické době pod záštitou obranného paktu NATO pokud by v Praze začali hlásat jiný na př. Rudý Ismus..
A jinak co se Brežněvovi nepovedlo za deset let / Novotného / to zvládl Dubček za půl roku umístit jaderné rakety co nejblíže k Záp. Německu.

Šest tisíc tanků nám zacpalo krk a osm set letadel jak hejna vran. Hrdiny zahnali za první smrk, zhasli nás, snad ze všech stran. Ale nebudeme řešit, co bylo. Kdyby se Hitler nenarodil, tak by taky nebyla druhá světová. Ale pokud Tě zajímá názor vlastence – mě – tak ano, bylo by to lepší. Stejně tak, kdybychom se bránili už v roce 1938. Ty osmičkové roky ale nejsou jen depresivní. 1918 oslavíme už zítra.

Šance na bránění se byly mizivé. Byla to blesková přepadovka, desetitisíce vojáků, množství tanků, přepad ze všech stran (tedy vyjma Německo a Rakousko), vše za pár hodin. Armády tady byly na pozvání, které sesmolili pánové Bilak a spol. a bylo odevzdáno na WC o pauze při jednání.

Československo, aj keď neberiem do úvahy stále veľkú silu KSČ, v roku 1968 nebolo schopné sa vojensky brániť proti spojeným silám armád 5 štátov Varšavskej zmluvy. To je vojenská stránka pohľadu.
Politicky osamotené Československo bolo obsadené vojskami VZ na základe tichého súhlasu vlády USA počas diplomatických stretnutí na najvyšších miestach a v zákulisí…
Brežnev a jeho najvyšší spolupracovníci neboli až takí hazardéri, aby si nezabezpečili súhlas USA. To prekvapenie prezidenta a najvyšších politických a vojenských miest bolo predstavenie pre verejnosť.

Dodatok:
Filip84, prosím, neurážajte občanov ČSR, ČSSR, ČSFSR a následne aj ČR a SR, chybným faktami a nevhodnými výrazmi a pojmami prevzatými z cudzích jazykov!

Upravil/a: led

Ehm, a JAK bys to chtěl udělat, to „bránění se“? Čím? Měli snad lidé doma zbraně (jako je třeba běžné v Afgánu)? Měli jsme snad nějakou zahraniční podporu? Tím myslím důraznější, než novinové titulky? Měli jsme snad spolehlivou bojeschopnou armádu (a podporu VLASTNÍCH silových složek > SNB, StB, Lidové milice)?

Nejdřív mi řekni JAK a já ti pak odpovím.

Celá tehdejší kauza vykazuje silné známky toho, že „něco bylo JINAK“ a DODNES se to přechází kdovíproč mlčením (asi jsou k tomu dobré důvody). Tak jako o 68. lhali soudruzi za totáče se podle mě LŽE ještě dnes, jen v opačném gardu. Všechny indicie mě vedou k přesvědčení, že jsme byli systematicky VMANIPULOVÁNI do „Pražského jara“ (a to OBOUSTRANNĚ – jak z východu, tak i ze západu!) a intervence byla jen nevyhnutelnou třešničkou na dortu.

Je jen otázkou nakolik bylo politbyro v čele s Dubčekem neuvěřitelně hloupé či zda-li zkrátka jen hoši „dělali co měli“ (zatímco plebs měl z toho furóre). To se ovšem jen tak nedozvíme, pokud kdy vůbec. :(

No, mohlo to taky tak skončit, kdyby… Kdyby po nás tehdy toužil Západ, respektive by mu naše přírodní bohatství a zdroje stály za ty výlohy. );

No my vsichni jsme vlastne byli kolaboranti. Ale kdo by se vzeprel? Nejaky otec nebo matka od rodiny? A kdyz by to nevyslo, tak co pak? Ja jsem teda jeste nebyl an svete, ale i v dobe normalizace jsem byl kolaborantem, ale proc si bych mel neuspesny vzdor rezimu vyzrat zrovna ja? Dekuju.

Podívej, to máš úplně to samé, jako, měla-li se RČS bránit v roce 1939, tedy zčásti, a v principu.

Po vojenské stránce bylo obojí absolutně nesmyslné:

v roce 1939 neměl československý stát takovou legitimitu, jak se snaží illustrovat Wlastenz propaganda. Krom národu „československého“ tu bylo docela hodně Němců, Maďarů, a dalších menšin, k nimž se RČS nechovala zrovna hezky, a tak lze předpokládat, myslím, docela pregnantně, jak by se k tomu celému postavili. Převaha Wehrmachtu nebyla taková, jak se všeobecně míní, navíc, minimálně zpočátku bylo takové počasí, že by Luftwafe bylo, prakticky, ze hry, a na pozemní obranu byla ČSA docela dobře připravená, na tu dobu. Taky, byli jsme jeden z TOP10 států světa. Ovšem Německá říše by měla několik významných plus: velikost, jak státu, tak armády, organisovanost (Ordnung muß sein vs Tschechische Schlamperei 🙂 ), no a „čechoslováků“ nebylo v Říši, poměrově, tolik, co u nás Němců a Maďarů, takže, Říše by neměla takové risiko páté kolony. Prohráli bychom jistě, prohráli bychom po zničené zemi, otázka by byla, jenom kdy.

V roce 1968 jsme taky nebyli tak homogenní společnost, jak kázala propaganda KSČ. KSČ byla, svého času, třetí největší komunistickou stranou na světě, po druhé KPD a první VKP(b). Na počet obyvatel byla KSČ největší komunistickou stranou na světě, protože Němců a sovětů bylo nepoměrně více. Takže, komunistická strana a ideologie měla u nás mnohem větší legitimitu, než např. v DDR či SSSR, o Polsku, nebo Maďarsku, té doby ani nemluvě. KSČ stála na demokratickém centralismu, tj. vedl se diskurs, diskuse, a pak se hlasovalo a výsledek hlasování byl závazný a konečný, to je pravda. Ovšem, jít proti SSSR, proti východnímu bloku (krom Rumunska a Albánie) by znamenalo kontrarevoluci, a ano, opravdu by k tomu mohlo dojít, že by Bundeswehr a U.S. Army překročila naše hranice, aby nám „pomohli“. To by žádný komunista, ani socialista, té doby nepřipustil, z jejich pohledu by to prostě byla kontrarevoluce.

Takže se podává otázka, jak by se zachovali jednotliví velitelé garnisonů, ale i jednotliví nižší velitelé, vojáci, jak by se zachovala Veřejná bezpečnost, StB, VMV etc. etc. Protože minimálně pro StB by to byla pohroma, jednoduše, nebylo by to v jejich zájmu.

Jasně, klidně je možné, že v rámci té euforie by první dny všichni táhli za jeden provaz (podobně, jako tlamokryty & ta choroba), ovšem jak by přibývalo obětí, znásilnění, rozstřílených baráků, zničené infrastruktury etc., tak by se ta společnost polarisovala a došlo by k občanské válce.

To je jedna stránka věci.

Druhá stránka věci je jiná, existenciální. Pokud máme národ, ať už si pod tím každý představí cokoli, nesmíme připustit, aby ztratil sám sebe, „i kdyby jeho lyra hrála falešně“. Pak je, samozřejmě, ta obrana nezbytně nutná, jinak národ ztratí sám sebe a přestane být národem.

Poláci jsou taky „rozhádaní“, taky jsou malicherní, svým způsobem je tam možná ještě více „unterwassermanů“, než u nás. Ale jak jde do tuhého, táhnou za jeden provaz. My ne.

A to je celý příběh: protože nemáme národ, nebylo co bránit, tehdy, nebo tehdy. Žít se dalo jak pod Führerem, tak pod Stalinem, tak pod Brežněvem, „tak co“. 🙂

V roce 1968 zastihla invaze československou armádu v postelích a vlastně zezadu. Ukrajinci se osm let připravovali na přepad ze známého směru a mám pocit, že i pod odborným vedením. Kdyby ale Rusové v únoru výsadkem dobyli a zajistili Hostomel jako tehdy Ruzyni, tak by bylo hotovo. Navíc Kyjev na rozdíl od Prahy šlo vzhledem k blízkosti hranic dobýt z chodu. A rozhodlo, že na to byli Ukrajinci připraveni a Rusové trapně a skoro nepochopitelně neuspěli. V ten okamžik to mohli rovnou odpískat.
Na druhou stranu si myslím, že stav ČSLA byl trvale takový, že by nedokázala čelit ani útoku z očekávaného směru. Američani a Němci by ji zaskočili a neutralizovali úplně stejně, jenže to by Rusové bez zaváhání spustili třetí světovou válku.