Význam slova se ale posunul v době komunistického režimu v Československu, kde byl nejen obvyklým oslovením mezi příslušníky komunistické strany, ale také povinným oslovením ve služebním styku, což novější jazykové slovníky označují za hlavní významy a původní nezmiňují.
Po roce 1948 i komunistický režim v Československu převzal sovětský zvyk oslovování soudruhu v úředním styku.
Komunisté to vysvětlovali tak, že páni už u nás nejsou, jen vládnoucí dělnická třída., takže vvšichni jsou si rovni – soudruh = druh v povolání, přítel, kamarád. . Organizace KSČ na pracovištích toto oslovení doporučovala, hlídala, kdo slovo soudruh nepoužívá …
Vím, že matka jedná známé osobnosti hlásila na OV KSČ, kdo na povinné veřejné členské schůzi netleskal …
Ale byly i pracovní kolektivy, kde se všichni mezi sebou oslovoval, pane. Vše záleželo na instituci, na lidech …ve školství a v armádě jiné oslovení neexistovalo …
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?Pájo Nahlásit |
Já tedy asi z řady „vyčuhovala“, protože bych to nikdy nevyslovila. Dokonce i po tak dlouhé době, když to vidím napsané, se mi zvedá kufr. Stejně mne odnikud nevyhodili, protože někdo pracovat musel…
0 Nominace Nahlásit |
Byl to pozdrav poplatný době. Řada lidí nad tím ani pořádně
nepřemýšlela. Soudruhem byl obecně každý, každéh jsi tak mohl oslovit.
Maskovalo to i rozdíly ve vzdělání. Doktor Vaněčka, byl prostě
soudruh… nikdo mu neřekl soudruho doktore Vaněčko…
Doplňuji:
A přikázáno to obecně nebylo… ale kdo by tenkrát vyčuhoval
z řady…
Upravil/a: Pájo
0 Nominace Nahlásit |
V mnohých štátnych inštitúciach, školách , v armáde a p. to bolo
prikázené rôznymi poriadkami a predpismi.
Napr. u ČSD bolo v pracovnom poriadku priamo predpísané oslovenie súdruh,
ale aj za tým malo nasledovať aj označenie funkcie a prac. postavenia, aby
bolo jasné o akého súdruha sa jedná. A bolo predpísané aj podávanie
hlásenia nadriadenému, tak ako bolo predpísané napr. v armáde.
Na strednej škole starí profesori oslovovali študentov " mládenče",
dievčatá " slečna ". Tých profesorov sme oslovovali pán / pani . Obyčajne
sme to zistili pár týždňov po zoznámení. No a pán doktor bolo oslovenie
u lekárov a v nemocnici samozrejmé . Ak aj boli komunisti,
neprotestovali.
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?beer Nahlásit |
Není pravda, že toto oslovení nebylo obecně přikázáno. Ve škole nám bylo hned řečeno jak máme soudružku učitelku oslovovat a oslovení „paní učitelko“ nás ani nenapadlo. Všechny prostě byly „soušky“ a (učitele jsme měli za celou základku jen jednoho).
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?anonym Nahlásit |
Záleželo na okolnostech a především na lidech. Např. na střední škole jsme měli ředitele téměř stalinistického ražení a ten tvrdě trval na oslovení soudruzi a pozdravu čest práci. O průšvih si koledoval každý, kdo ho pozravil s rukama v kapsách. Později na pracovišti se už zdravilo různě, ale např. předseda místní organizace KSČ mě často a důrazně poučoval, že „páni už vymřeli a nyní jsme všichni soudruzi včetně odborářů“. Stanovil jsem si zásadu dle které jsem vážené osoby zásadně oslovoval paní/pane. Občas jsme se bavili uplatňováním zásady, že se soudruhy nechceme míti nic společného, tedy ani s nimi čurat a proto jsme při přítomnosti soudruha na WC vyčkávali pod různými záminkami na chodbě.
0 Nominace Nahlásit |
soudruh bylo oslovení spolustraníka v komunistický straně .Protože ve straně byla většína naroda proto se oslovovaly stranicky
0 Nominace Nahlásit |
Pokud si vzpomínám, tak toto oslovování jsme museli používat jen na žákladní škole. Na střední ani na vysoké už žádný takový příkaz nebyl. Věřím, že soudruhování bylo přikázáno v některých institucích, v běžném zaměstnání ale ne. Mezi lidmi se toto oslovování neujalo a nepoužívalo.
0 Nominace Nahlásit |
Pájo: ale nějak to začít muselo ne? nebo to prostě po osmačtyřicátým něco plácnul a vono se to chytlo? :)
a jinak sem viděl spousty filmů z těch dob, a tam si „soudruhu inžinýre“ a „soudruhu magistře“ normálně říkali, takže asi jak kdo..
Soudružství byla politika, byla to tehdejší „víra“, že je jeden druhému člověku roven, jeden druhému (sou)druhem. A začalo to, jak už píše Bohemica, rovnou ve škole.
annas | 5913 | |
Drap | 4603 | |
led | 2997 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2238 | |
zjentek | 1643 | |
ivzez | 1445 | |
quentos | 1420 | |
aliendrone | 1413 | |
elkon | 1296 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |