Bylo v mládí něco, co jste se báli říct rodičům?

Řekl bych, že každý určitě má z té doby „pár kostlivečků ve skříni“, se kterými se rodičům nechlubil. Za mého mládí se průšvihy odehrávaly ponejvíc ve škole. A když se člověk třeba o přestávce porval, často to pan učitel řešil za dveřmi ručně stručně. Říct doma tátovi pravdu, proč mám červenou levou tvář, dost dobře nešlo. To bych měl v momentě červenou celou hubu.

Když jsem byl zamilovaný, tak jsem se bál to říct, bylo mi z toho blbě, ale musel jsem říct, co mi je.

Jako malá jsem podváděla s jídlem, které mi nechutnalo. Hledala jsem různé šikovné schovávačky a úkryty, a pak nejbližší šanci, jak jídlo vyhodit, Jednou to maminka objevila, když se kus jidla nechtěl potopit ani po spláchnutí. 🙂

Matně si vzpomínám že jsem nasypal jako malý kluk pet-láhve do nedaleké strouhy ale byl s toho u rodičů docela průšvih.Druhý případ byl jak mně šikanoval nějaký cigán a vždy na mně čekal u přejezdu a jestli se chci prát.Nakonec to skončilo tak že jsme se domluvili že to neřeknu rodičům a nechá mně poté na pokoji svoje slova dodržel rodičům jsem to řekl až za 5 let.

Při opékání buřtů jsme s kamarádem díky naší neopatrností zapálili louku.Doma jsem se bál to říct.Z dálky vše ale viděly sousedky a vše oznámily rodičům.Dostal jsem velký výprask.Také jsem se bál objevení skrýše,kde byla černobílá fotografie dvacáté kopie nevalné kvality nahé ženy.:-)))

Upravil/a: anonym

Kouření za školou
Doma ukradený alkohol
Rvačka
Poznámka
Stavění bungru
Odpalovaní pyrotechniky
Rozbitý skleník

Samé klukoviny, na které se časem stejně přišlo.

Éééé… asi tak skoro VŠECHNO. Měl jsem pecháčka v tom, že věci které by třeba „schroupl“ vati se nelíbily mutti a naopak. Ať jsem dělal co chtěl, zřídkakdy to bylo dost dobré, obvykle ovšem byl průšvih. Popravdě – byl jsem obtížně zvladatelný parchant a tudíž řemen nikdy neměl delší dovolenou. ;) :D :D