Bylo do roku 1989 prostému občanu doporučováno, aby práskl spoluobčana za pomluvu komunistů nebo Sovětského svazu?

Možná se někdo našel, ale aby to bylo doporučováno, nebo nařizováno, o tom nevím. Nesetkal jsem se s tím. Ale různě „ochotných“ lidí je dost v každém režimu.

Občas takové snahy byly – způsobem: budu rád (ráda), když nám občas přijdete říct, co se povídá atd.

Ano, člověk který se chystal zdrhnout přes Chorvatsko, tak ani raději předem nerozprodával věci, aby ho sousedi nenapráskali.

Nikdy jsem se s ničím podobným do konce roku 1989 nikdy nesetkal.

Rizikem mohla být pravidelná písemná korespondence s někým ze Západu.Některé poštovní doručovatelky toto sledovaly.Dalším rizikem mohli být recidivisté,kterým bylo slíbeno upuštění od trestního stíhání výměnou za informace.(nap­ř.restaurace IV cenové skupiny)

Za mnou přirozeně nepřišli, já byl ten „protispolečenský“ týpek, na kterého se donášelo. Nicméně i když nemám žádné informace o něčem takovém ani z druhé ruky (tedy ze zdrojů, kterým se vyplatilo věřit, napovídalo se toho tenkrát stejně jako dnes), tak jsem osobně přesvědčen, že nějakým způsobem tehdejší režim činil „pobídky“. HODNĚ tomu nasvědčuje a to až natolik, že o tom prakticky nepochybuji.

Ovšem neprobíhalo to veřejně celoplošně (jako výzvy v TV či tisku), předpokládám, že šlo o „výběrové jednání“ (mezi námi „uvědomělými občany“). Prostě tě někdo oslovil a bylo na tobě, jestli jsi kývnul. A to nepočítám „bonzáky z vlastní iniciativy“ – ten typ lidí, který udává pro potěšení.

Bavím se přirozeně o „obyčejných lidech“ do kterých bys to neřekl (soused, kolega v práci apod.), agenturní pracovníci aj. hajzlíci to přeci měli v popisu práce, tam to každý čekal a dával si před nimi pozor na hubu.

Nicméně režim svojí propagandou očkoval veřejnost tak, že podobné zhovadilé jednání se prezentovalo jako div ne „hrdinský čin“. Zkrátka situace stejná JAKO DNES, jen v opačném gardu (zlí imperialisté jsou dnes kamarádi, zatímco bývalá příkladná „země, kde zítra již znamená včera“ je dnes zlotřilá mocnost.
Pořád dokola – typově stejní lidé melou v zásadě pořád stejné sračky, jen užívaná terminologie se změnila. Můj názor. :(

Někteří, aby se dostali na západ, postavily chalupu. Samozřejmě ji komunisti zabavili a po roce 1989 museli zase vrátit.

Považuju se za prostého občana a nikdo mi toto nedoporučoval.

Chtělo by to kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru. Prostého občana politika nezajímala a pokud nevystupoval extrémně provokativně nápadně, mohl komunisty a Sovětský svaz pomolouvat dle libosti a nikoho to nezajímalo.

Do čias „normalizácie“ po nástupe súdruha Gustáva Husáka sa utekať „legálnym prechodom hraníc“ ešte dalo. Najhoršie to bol v 70-tych rokoch.
V období koncom 40-tych a začiatkom 50-tych, hlavne po postavení „protizápadného“ plotu okolo hraníc od Bratislavy okolo českého pohraničia až po hranice s NDR pokus o ilegálny prechod bol „vstupenkou do Pekla“. Dokonca sa stalo, že sa utečenec zastavil v najbližšej „západnej dedine“ na dosah a tam si ho potichu došla vyzdvihnúť „Československá hraničná hotovosť“ a ako balíček doručila naspäť..

PS:
Nakoľko je to pravda, neviem, ale tuto informáciu som mala priamo od bývalého veliteľa (dnes už mŕtveho) takýchto hliadok. Stačilo, už som sa rozkecala…