Byli jste někdy u psychologa? A také u psychoterapeuta? Jaký je v tom rozdíl?

Ne, nepotřebuji.

Byl jsem u psychoterapeuta docela mě to pomohlo chodil jsem k němu asi půl roku protože jsem měl destruktivní myšlenky a on mě pomocí terapie zbavoval těchto myšlenek. To bylo nějak 2 měsíce od propuštění z psychiatrie. Chtěl jsem se reálně zabít protože jsem měl tušení že mě někdo sleduje a že jsem v reálném nebezpečí a že smrt mě zachrání.Teď už je to lepší ale úplně dobrý to není.

Vše je příčina a následek, každá nemoc má svoji příčinu v nás nebo okolo nás, dlouho nevyřešené problémy vytvářejí bolest a následkem je psychická nemoc, příčinou nevyřešených problémů je společnost postavená na konkurenci a výhodách, dobytka je zde mnoho a koryt je málo!

Zdroj: https://vitkou­ba.signaly.cz/ru­brika/deprese

K psychologům jsem chodil dlouhá léta, ale nikdo mě k nim neposílal, hledal jsem si je sám. Pokud jejich metodou byla psychoanalýza, nepomáhalo mi to a byl jsem frustrovaný, ale pokud bylo možné s nimi opravdu konzultovat, bylo to dobré jako podpora k zavádění změn v životě, na které jsem však stejně v sobě musel nacházet sílu sám. Po dosažení stabilní životní situace jsem psychologa přestal potřebovat a přestal jsem k němu chodit.

Psycholog a psychoterapeut s Tebou probírají problém a snaží se najít příčinu a možný způsob jejího odstranění.
Pokud jde přímo již o depresi (ne jenom o „blbou náladu“), tak toto již většinou řeší psychiatr. Ten sice rovněž většinou probere problém, ale nasadí ihned nějaké léky (antidepresiva, antipsychotika, případně další „anti“).
Někteří ovšem nasadí a zkouší co zafunguje, aniž s Tebou nějak Tvůj problém probírají. To jsou ti horší.
Jinak pokud je to možné a není opravdu jiná možnost, tak ty veškeré uvedené „anti“ brát nedoporučuji.
Osobně jsem skončil u psychiatra/yně s bolestmi svalů (když jsem se zmínil na neurologii, že už bych se raději neprobudil) a ta mi naordinovala a zkoušela různá ta „anti“. Diagnostikována deprese. Na tu bolest to sice pomáhalo, ale jinak mne to psychicky spíše „odrovnalo“. Absolutně bez emocí a chuti do čehokoliv. Klepal jsem se jako trapl. A trvalo to dokonce pár let. Nakonec jsem se ale „hecnul“, že to není žádný život a odmítl jsem vše brát. Sice se jí to moc nelíbilo, ale nakonec to vzdala. Vysazení některých léků trvalo skoro půl roku. Když jsem přestal okamžitě, klasický „absťák“ jako narkoman. Mě se sice bolesti vrátily, ovšem vrátila se mi i má původní mentalita, emoce i fyzická vyrovnanost. A v souvislosti s tím jsem i cíleně zhubnul o 25 kg, když jsem pod těmi „anti“ přibral o 10 kg víc, než jsem měl před tím. A už žádného psychiatra nechci ani vidět. 😉

Upravil/a: Jiří Bohumil